Jaroslav Salivar

Nakladatelství původní beletrie a populárních příruček v Praze; knihkupectví

Nakladatelská působnost 1926–1931, 1942–1947

Jaroslav Salivar (* 1902 Košíře, dnes Praha-Košíře, † 1969 New York, USA) se 1917-1920 vyučil knihkupcem u firmy Otto Girgal (1918-1920 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu), pak pracoval u různých pražských firem. Po návratu z prezenční vojenské služby 1926 otevřel z věna manželky v Praze-Košířích knihkupectví, které 1928 přenesl na Malou Stranu. Souběžně se pokusil i o nakladatelství, které později působilo postupně v Praze-Bubenči a v Dejvicích. 1931 byl na firmu prohlášen konkurz a Salivar byl střídavě bez zaměstnání, střídavě pracoval jako obchodní zástupce několika nakladatelství. Ve 30. letech byl opakovaně stíhán pro drobné podvody a zpronevěry, 1940 byl krátce vězněn Gestapem. 1941 obnovil samostatnou činnost a za válečné nakladatelské konjunktury ji úspěšně rozvíjel (1942 otevřel reprezentační knihkupectví v Celetné ulici, prokuristou firmy se stal zkušený knihkupecký pracovník Joža Malý), v oboru však byl pokládán za nedůvěryhodného partnera. 1946 byl odsouzen pro pomluvu knihkupce a nakladatele Alexandra Storcha k pokutě a omluvě. Koncem 1948 byl do jeho podniku dosazen zmocněnec Ministerstva informací, v lednu 1948 zabrala knihkupectví Mladá fronta, v červenci 1949 byl odsouzen k ročnímu vězení pro pobuřování. Po odpykání trestu pobýval na Slovensku a pravděpodobně počátkem 1951 odešel do exilu. Po pobytu v rakouském uprchlickém táboře se 1952 vystěhoval do USA. -  Jeho příběh inspiroval Josefa Škvoreckého k povídce Můj táta haur a já (Plamen 3, 1961, s. 146-152; knižně poprvé v souboru Babylónský příběh a jiné povídky, 1967, s. 40-61).

Vyšlo cca 30 titulů. - Nakladatelství Salivar otevřel 1926 úvodním svazkem humoristického cyklu o Kačce Vomáčené a její rodině (autor Antonín Jenne). Jeho pokračování však již nevydal, takže z popularity příběhů těžili jiní nakladatelé. Následovala válečná próza (trilogie Fráni Veitera v torzu edice Geysír, dále Jaroslav Medek), původní romány (Vilém Peřina a František Vavřina, Sonja Špálová), literatura faktu (František Jaroslav Pecka), detektivka (Henry de Vere Stacpoole) a knížka pro děti (Vratislav Václav Tomek). Za války obnovil činnost dvěma příručkami Miroslava Karlíčka v edici Praktická knihovna malého a středního podnikatele (1942). Základ jeho prosperity zřejmě vytvořily populární dívčí romány od Fringilly (vl. jm. Boženy Čížkové); dále vydal mj. původní psychologickou prózu (Jaromír Roleček), později historický román (Jaroslav Koudelka), knížku pro chlapce (Vítězslav Šmejc), cestopisnou reportáž (Antonín Fialka) a nevýraznou humoristiku. Jediným překladem nakladatelství byl dobrodružný příběh Emila Droonberga. Po válce převzal do prodeje zbytky nákladu obrazových publikací Spolku slovenských výtvarných umelcov v Bratislavě a vlastní produkci rozšířil o ekonomickou a politickou publicistiku (Kuneš Staniček, František Modráček) a aktuální reflexi nacistické okupace (Václav Nedoma, Mirko Tůma). - Na ilustracích a obálkách nejčastěji spolupracovali Bohumír Čermák a Otakar Štembera.

Nakladatelova dcera Zdena Salivarová (provdaná Škvorecká) založila 1971 v Torontě (Kanada) významné nakladatelství českého exilu Sixty-Eight Publishers a se svým manželem spisovatelem a překladatelem Josefem Škvoreckým je vedla do 1994.

Literatura a prameny: Samožerbuch, ed. Zdena Salivarová a Josef Škvorecký (Toronto 1977), s. 15, 19, 212; Karel Hvížďala – Zdena Salivarová: Benefice (Toronto 1990), s. 14–19. ■ Archiv bezpečnostních složek, fond 302, sign. 302-222-7/16-67; Národní archiv, fond 200, sign. 200-286-28.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 19.06.2013 13:56