Za svobodu

Nakladatelství a zasílatelské knihkupectví Za svobodu založil a vedl Vladimír Štěpán (* 1899 Královské Vinohrady, dnes Praha-Vinohrady, † 1948 Praha). Po studiu na reálce a obchodní akademii byl 1922–1926 zaměstnán v Památníku odboje, 1926 koupil skladovanou knižní produkci likvidovaného nakladatelství Rudolf Hudec a převzal jeho místnosti. Firmu Za svobodu (uváděna též jako Vydavatelství Za svobodu) protokoloval jako společnost s ručením omezeným, v níž působil jako jednatel. Společníkem se stal Otakar Vaněk (* 1882 Kostelec nad Černými lesy, † ? ?), důstojník československých legií, redaktor legionářských publikací, vydavatel vojenských a branněvýchovných periodik. Koncesi získal Štěpán na své jméno 1927 až po odvolání (pravděpodobně nebyl vyučen v oboru) a 1934 ji převedl na společnost. Nová firma převzala distribuci některých publikací Památníku odboje a navázala na jeho beletristickou, vzpomínkovou a dokumentární produkci s tematikou 1. světové války. Starší tituly z nákladu Rudolfa Hudce a dalších firem soustředila do výprodejních akcí, zaměřených především na legionáře. K odběru knih „zdarma“, podmíněnému nákupem nových titulů nakladatelství Za svobodu, vydala 1927 poukázky v podobě inflačních bankovek z období ruské občanské války („kerenky“) a 1928 další odběrní kupony u příležitosti 10. výročí republiky. Za německé okupace ochromil její činnost postupný zákaz distribuce jednotlivých předválečných titulů, završený v březnu 1944 úplným zákazem šíření všech knih nakladatelství. Již 1941 změnila firma „nařízením úřadů“ oficiální název na Vydavatelství Vlad. Štěpán, spol. s r. o. , pod nímž však vydala jen několik titulů. S návratem k původnímu názvu Za svobodu představilo nakladatelství 1946 za účasti nového okruhu spolupracovníků (ředitelem firmy se stal bývalý vedoucí pracovník legionářského nakladatelství Čin Karel Sedláček) ambiciózní program soudobé beletrie a naučné literatury, který se do 1949 podařilo naplnit jen zčásti. Propracovaný distribuční systém se měl opírat o síť sběratelů, působících především na pracovištích. Těsně před likvidací 1949 byla na firmu zřejmě uvalena národní správa.

Vyšlo cca 95 titulů. – 1926 uzavřelo nakladatelství posledními, původním nakladatelem již připravenými svazky edici Obrození, převzatou od Rudolfa Hudce. Ve spolupráci s Památníkem odboje dokončilo poslední titul jeho edice Knihovna Památníku odboje (Ljudevit Pivko) a „obrázkovou kroniku československého revolučního hnutí na Rusi“ Za svobodu (1929), kterou doplnilo obdobnou publikací o italských legiích V boj (1927–1930), jubilejními tisky k legionářským vystoupením a osobnostem (Památce Zborova 1917–1927; Bratr generál – Památce Stanislava Čečka, 1931) i reedicemi rozebraných publikací Památníku odboje (Deník plukovníka Švece aj.). K převážně beletristickému časopisu Legionářské besedy (2 ročníky vycházely 1926–1927; redigoval je Rudolf Medek, majitelem byl Otakar Vaněk a vydavatelem Vladimír Štěpán) připojilo nakladatelství Knihovnu časopisu Legionářské besedy (1926–1938, od 1937 s názvem Legiobesedy). Zprvu zařadila několik próz, které časopis otiskoval na pokračování, po jeho zániku vycházela pro předplatitele po sešitech s navazujícím ročníkovým číslováním. Plně soustředěna na tematiku 1. světové války s přesahem k bojům na Slovensku 1919, zaznamenávala příběhy ze zázemí, válečných front, zajateckých táborů, zejména však z anabáze ruských legií v románových cyklech (Otomar Schäfer, Rudolf Vlasák, František Maria), menších prózách (mj. Antonín Jenne, Bedřich Moravec, Jan Mráz) i v dokumentárních vzpomínkových záznamech (Rudolf Procházka, Juričič Bogdan M. Houžvic). Mimo edici vyšly ruské pohádky (upravila Božena Seidlová-Holečková) a povídky z prostředí ruské aristokracie (Jelizaveta Kultvašrová), ve  30. letech rozšířila ediční záběr aktuální humoristika (Otomar Schäfer, Antonín Jenne) a reprezentační fotografická publikace o Praze (Jiří Jeníček a Otakar Vaněk). Knižní produkci doplnil 1928–1932 armádní čtrnáctideník Naše vojsko (2.–6. ročník) a 1931–1935 policejní měsíčník Bezpečnostní služba (1.–5. ročník.) Utlumený válečný program přinesl po české klasice (Antal Stašek) pod změněným názvem firmy jen nevýraznou soudobou původní prózu (František Bulánek-Dlouhán, Kuzma a František Černý). Počátkem 1946 představilo obnovené nakladatelství projekt 10 naučných i beletristických řad základní edice Za svobodu (1946–1949), zaštítěný širokým okruhem redaktorů a lektorů (mj. J. R. Marek, František Nechvátal, Jan Noha, Antonín Pecelt, Zdeněk Pírko, Marie Polívková, Přemysl Pražák, Nikolaj Terlecký). Z obsáhlého edičního programu vydalo v 1. řadě (Reprezentační tisky) obrazovou publikaci Stanislava Jandíka o T. G. Masarykovi (8 vydání), ve 3. řadě (Paměti, životopisy, korespondence) dopisy Julia Zeyera a Františka Bílka (uspořádal J. R. Marek), masarykovské vzpomínky (autor Ivan Hálek) a životopis Jana Kubelíka (Stanislav Jandík), ve 4. řadě (Knihy o hudbě) informativní publikace o ruské a americké hudbě a vícedílnou monografii Přemysla Pražáka o Smetanových operách, v 5. řadě (Naučné knihy) kromě reedic přírodovědných titulů (Julius Komárek) a překladu propagandistické publicistiky o sovětské vědě (Dyson Carter) původní práce o atomové energii (Vilém Santholzer), fotografii (Bohuslav Pavlík), dějinách tabáku (Karel Pejml), současné filozofii (Emil Svoboda) a odkazu T. G. Masaryka (Adolf Jarolímek). V 6. řadě (Poezie) vyšly verše Jana Nohy, Jindřicha Hilčra, Jaroslava Vitáka, Ludvíka Kundery a Aloise Havla, v 7. řadě (Krásná próza) jak soudobá původní tvorba (Jaroslav Pecháček, Antonín Pecelt, František Swidzinski, Jaroslav R. Vávra, Jiří Klečka a Antonín Dostál), tak překlady z angličtiny (H. G. Wells), ruštiny (Nikolaj Terlecký, Anatolij Venjaminovič Kalinin, Vasilij Alexandrovič Smirnov, Ivan Novikov), dánštiny (Karen Blixenová) a holandštiny (Jo van Ammersová-Küllerová). 8. řada (Ilustrovaná lidová četba) přinesla jen román Josefa Františka Karase, 10. řada (Knihy dětem) pohádky Bohumily Sílové. Chystané řady 2. (Knihy o umění) a 9. (Knihy mládeži) zůstaly neobsazeny. Recenzní ohlasy na vydané knihy otiskovaly propagační letáky Kniha před soudem (doloženy k některým titulům 5. a 7. řady, 1946). – Standardní grafické řešení beletristických knih oživovaly v předválečném a válečném období barevné obálkové kresby (Václav Čutta, později A. L. Salač, výjimečně Jan Goth), řidčeji též ilustrace (mj. Rudolf Komínek, Olda Vodseďálek). Na tisku se podílely hlavně pražské tiskárny Ant. Reis, Ant. Strojil, František Rebec, Jaroslav Hencl, Československý kompas a Lidová knihtiskárna A. Němec a spol. Obálky, vazby a grafickou úpravu knížek poválečné edice Za svobodu navrhovali v intencích typizovaného rozvrhu jednotlivých řad nejčastěji Stanislav Maršo a Petr Tučný, dále Miloš Endler, Eduard Dostál, Jiří Krejčí, Josef Paukert, Karel Stehlík a Antonín Viďourek. Výzdobou a ilustracemi přispěli Josef Istler, Alois Moravec, Rudolf Šváb a opět Petr Tučný. Tisk zajišťovaly především Grafia, Státní tiskárna, Dr. Ed. Grégr a syn, hlubotisk obrazových příloh naučných titulů V. Neubert a synové.