Čas (Pokrok)

Nakladatelství knih a brožur při periodiku Čas, později nakladatelské družstvo Pokrok

Nakladatelská působnost 1895–1916

Knižní publikace a brožury vydávala administrace periodika Čas, které založil Jan Herben s okruhem přátel jako orgán skupiny realistů, později transformované do samostatného politického uskupení vedeného T. G. Masarykem (od 1900 Česká strana lidová, od 1906 Česká strana pokroková). Čas vycházel s proměňující se periodicitou, nepřehledným označováním a číslováním a postupně reorganizovanými přílohami od 20. 12. 1886 jako čtrnáctideník, od počátku 1889 do konce 1907 jako týdeník. Potřeba stranického politického tisku vedla 30. 12. 1899 nejprve k založení obdeníku Čas, změněného od 1. 10. 1900 na deník, s nímž do konce 1907 vycházel souběžně stejnojmenný týdeník. Úředně byl Čas zastaven 26. 8. 1915, po obnovení 1920 vycházel do 1923 nákladem Gustava Dubského. Původní beletristická příloha Čas (1886–1899) změnila název na Besedy Času (1900–1914), další příloha Hlídka Času (1906–1910) zastřešila tematické sešity z různých oborů umění, vědy a techniky, které později vplynuly jako rubriky do základního deníku. Zakladatel a šéfredaktor Času Jan Herben byl do 1906 podle údajů v tiráži též jeho majitelem a vydavatelem (jen od ledna 1890 do ledna 1891 jej nahradil Karel Kramář). Jeho amatérismus a neortodoxní účetnictví však vedl spolupracovníky Času v čele s T. G. Masarykem ke snaze převzít nad řízením listu kontrolu. Od ledna 1889 do října 1894 vedlo Čas družstvo ve složení Jan Herben, Josef Kaizl, Antonín Rezek Jaroslav Goll, T. G. Masaryk, Čeněk Strouhal a Augustin (Gustav) Seydler, od října 1899 asi do 1902 nově formované Tiskařské a vydavatelské družstvo Čas (výbor Jan Herben, Václav Bouček, T. G. Masaryk, Edvard Körner, Ivan Hálek, Gustav Jaroš-Gamma a Mojmír Podhorský); v mezidobí byl majitelem opět Herben. Po další krizi, během níž byl obviněn z defraudace, se v prosinci 1905 ustavilo definitivní Tiskařské a nakladatelské družstvo Pokrok (jednatelé dr. František Veselý, Jan Laichter, Gustav Dubský, Čeněk Křička, T. G. Masaryk, Julius Taussig, Karel Vogel), které na základě ekonomické analýzy Gustava Dubského převzalo v březnu 1906 Čas do svého majetku, ponechávajíc prozatím Herbena ve funkci šéfredaktora deníku. Vydavatelem a odpovědným redaktorem Času se stal Cyrill Dušek. V říjnu 1907 obdržel Pokrok nakladatelskou koncesi, deklarovaný záměr zintenzivnit po ukončení týdeníku Čas vydávání knih však naplnil jen zčásti. Nakladatelství řídil od 1907 administrátor Času a majitel knihkupecké a nakladatelské firmy Grosman a Svoboda Gustav Dubský. Pokrok vedl do 1916, kdy bylo družstvo úředně rozpuštěno, a 1920 za zcela změněných společenských poměrů se na jeho program pokusil navázat ve vlastním nakladatelství.

Celkem vyšlo cca 105 titulů. – Nákladem administrace Času za vedení Jana Herbena vyšla především díla T. G. Masaryka (Česká otázka, Naše nynější krize, Jan Hus), doplněná novým vydáním publicistiky Karla Havlíčka Borovského (Kutnohorské epištoly). J. S. Machar přispěl satirickým veršovaným eposem (pseud. Č. Folklor) a prvým souborem své publicistiky (Knihy feuilletonů 1–3), Václav Alois Jung knížkou reportáží a próz z USA a cestopisem z Ruska, Ladislav Kunte popisem své duchovní cesty. Jan Herben připojil příběh pro mládež o šaškovi krále Jiřího s ilustracemi Jaroslava Panušky. Aktuální problematiku reflektoval kromě několika drobných brožur Masarykův spisek k hilsneriádě (Nutnost revidovati process Polenský (1889, 4 vydání), doplněný překladem odborného díla o krevní pověře (Hermann Leberecht Strack). Cizí beletrii zastoupily romány Fjodora Michajloviče Dostojevského (Hráč, 1901), Maxima Gorkého (Foma Gordějev, 1903) a Alexeje Nikolajeviče Apuchtina (Povídky, 1903), doplněné o vzpomínky Petra Filippoviče Jakuboviče (Na Sibiři, 1906). Nejprve nákladem Času, od 1908 nákladem Pokroku vycházela Knihovnička Času (1900–1913), která soustředila významnější stati z periodika, parlamentní vystoupení, přednášky a polemiky spolupracovníků Času. Příspěvky k aktuálním vnitropolitickým problémům i k obecnějším otázkám ekonomiky, finančnictví, vnitřní i zahraniční politiky, práva, náboženství, filozofie, etiky, výchovy a zdravotnictví v ní kromě hlavního autora T. G. Masaryka (zahájil edici přednáškami o osmihodinové pracovní době) publikovali mj. Arnošt Kraus, František Drtina, František Krejčí, Otakar Jozífek, Viktorin Pšorn, Jan Herben, Pavla Buzková, Antonín Boháč, Josef Kudela, Karel Kálal, Josef Úlehla, Josef Kožíšek, Richard Adamík, J. S. Machar, Karel Velemínský, Gamma (Gustav Jaroš), Jan Kabelík a Čeněk Pinsker. Vyšly i překlady z ruštiny (L. N. Tolstoj o smyslu života), ze švédštiny (Ellen Keyová o výchově a vzdělávání), němčiny (Paul von Hoensbroech o katolické církvi, Eberhard Gothein o jezuitech, vzpomínky Bedřicha Viléma Košuta) a z angličtiny (Rudolf Wels o sociálním urbanismu), výjimečně byla zařazena poezie (1903 Slezské číslo Besed Času s verši Petra Bezruče a 1913 Balkánské zpěvy Jana Rokyty). Pro obsáhlejší původní tvorbu autorského okruhu Času založil Pokrok za řízení Gustava Dubského edici Knihovna Času (1908–1909, red. Jan Herben), v níž však vyšly jen reedice Masarykovy České otázky a soubor povídek Karla Scheinpfluga. Převážně cizí beletrii v intencích estetických preferencí realistů soustředila edice Dobré knížky (1911–1914). Překlady z ruštiny (především Fjodor Michajlovič Dostojevskij, dále Konstantin Michajlovič Stanjukovič, Sergej Nikolajevič Sergejev-Censkij), angličtiny (Emily Brontëová), dánštiny (Herman Bang), němčiny (Clara Viebigová a židovský autor z Moravy Jakob Julius David) doplnila původní anonymní autobiografie odloženého dítěte. Obchodně úspěšné soubory próz J. S. Machara přenesl Dubský do vlastních firem (nejprve Grosman a Svoboda, pak Gustav Dubský). Pokrok naopak v době nastupující válečné cenzury oživil název zaniklého literárního periodika partnerského nakladatelství Grosman a Svoboda, když náhradou za zastavený Čas od října 1915 krátce vydával „týdeník literární a kulturní“ Novina (1915/1916, red Jan Herben). Jeho zákaz 7. 1. 1916 publikační činnost Pokroku uzavřel. – Knihy vycházely v řemeslné typografické úpravě spolupracujících tiskáren, ilustracemi výjimečně přispěl Jaroslav Panuška. Na tisku se po firmě Karel Brandeis v Třeboni podílely pražské tiskárny B. Grund a V. Svatoň, Emanuel Stivín, Antonín Renn, E. Beaufort a J. Skalák a spol.

Literatura a prameny: Nové tiskařské a nakladatelské družstvo, Nové typografické listy 3 (11), 1899/1900, s. 128; Provolání, Čas (deník), 10. 12. 1905, s. 7, knižně T. G. Masaryk: Z bojů o náboženství a texty z let 1904–1906 (2014), s. 613; Nakladatelské družstvo Pokrok..., Čas (deník) 20. 12. 1905, s. 4–5; Theodorich Kratochvíl: O tom hospodaření, Čas (deník) 16. 12. 1911, příl. III, s. 8; Ivan Herben: Vzácný nález a trocha smutku, Svobodný zítřek 3, 1947, č. 31, s. 5; Gustav Dubský: Vzácný nález a trocha smutku [polemika o ztracené korespondenci redaktorů Času], Svobodný zítřek 3, 1947, č. 32, s. 5; Martin Kučera: Herbenova aféra 1905 (K zákulisí reorganizace strany realistů), in Moderní dějiny 3 (Historický ústav 1995), s. 23–51; Stanislav Polák: T. G. Masaryk 2, (2001), s. 185; Stanislav Polák: T. G. Masaryk 3 (2004), s. 48.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Heslo bylo naposledy změněno 10.01.2020 11:23

Č