EMNA, edice mladých národních autorů

Nakladatelství původní současné poezie a prózy v Praze

Působnost 1939–1947

Nakladatelství založil a řídil redaktor a publicista, autor veršů, próz a divadelních her Vladislav Eduard Coufal (* 1910 Praha, † 1980 Praha; psal se Vladislav E. Coufal). Dle vlastních údajů absolvoval reálné gymnázium a právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pohyboval se ve filmařském a sportovním prostředí (opakovaně zmiňoval své přátelství s režisérem a hercem Karlem Lamačem, scenáristou a režisérem Josefem Machem, fotbalisty Antonínem Pučem a Karlem Peškem-Káďou). Od 1929 publikoval zejména satirické verše a humoristické a dobrodružné prózy v řadě pražských i mimopražských časopisů a novin. Krátce redigoval časopisy Filmové noviny (1929), Filmové listy (1929-1930), Divadelní a filmové noviny (1939). Úvodníky, rozhovory, referáty i beletristickými příspěvky se sportovní a kriminální tematikou (též pod pseudonymy) přispíval do brněnského týdeníku Sport-film (1936); jako jeho samostatnou přílohu otiskl „detektivní sportovní románovou faktomontáž" Záhada Jimma Wellingtona centrforwarda. Výbory ze své tvorby (Grotesky života, 1934; Z rýmů villonských ...., 1937 ) vydal vlastním nákladem, v nakladatelských údajích je však mystifikačně přiřadil k známějším edičním podnikům (Syrinx, Mladé proudy). 1935 se podílel na sborníku textů současných autorů s názvem 1936 se hlásí... (snad jej pod pseud. Scaladies i uspořádal), zařazeného do fiktivní literární edice Synthetismus.

Vyšlo cca 60 titulů. - Název EMNA, edice mladých národních autorů použil Coufal nejprve k označení edice ve zmatené tiráži své sbírky Ráj srdce (red. Jan Rokyta), vydané na jaře 1939 Emilem Špronglem v Pelhřimově. Na podzim 1939 jím pojmenoval své pražské nakladatelství (nakladatelskou koncesi získal 1940), které mělo sdružovat tvorbu stejnojmenné volné literární skupiny (v knihách starších autorů užíval upravenou formulaci EMNA, edice národních autorů). Současně s nakladatelstvím založil časopis Meziaktí (vydával jej ve vlastní redakci nepravidelně s podnázvem Programový list Velké Prahy snad 1939-1942; zjištěno bylo jen několik čísel z let 1940 a 1941), v němž publikoval agresivní výpady proti představitelům meziválečné kultury. V nakladatelství uplatnil záhy tradiční praktiky, kryjící neúspěšnost odbytu a chudost programu (obálková nebo fiktivní 2. vydání, nové tituly s převahou přeskupených starších textů apod.). Podnázvy v tirážích připomínaly reklamní slogany, na záložkách otiskoval aktivistická prohlášení. V prvých letech přicházely knihy na trh s výrazným předstihem proti uvedené dataci. Pod hlavičkou EMNA Coufal otevřel též výstavní síň (doložena je výstava obrazů a ilustrací spolupracovníka nakladatelství Andreje Černouška 1941) a pořádal literární večery s nacionalistickou tendencí, na nichž se podíleli mj. redaktor nakladatelství Karel Petr Novotný a úředník Ministerstva školství a lidové osvěty, výtvarník a spisovatel Adolf J. Alex. Na kritiky způsobu svého podnikání (v propagačních letácích komolil citáty, redakcím vnucoval kladné posudky a vymáhal z nich finanční příspěvky na publikace) i úrovně literárních večerů (verše bezvýznamných autorů přednášely převážně mladičké diletantské recitátorky) reagoval politickými denunciacemi a neúspěšnými soudními žalobami. Později vzbudilo jeho úsilí zaujmout význačnější postavení v protektorátním literárním životě i útoky aktivistického a kolaborantského tisku. Po květnu 1945 byl na základě trestního oznámení Jana Drdy zatčen a několik měsíců vězněn. V obhajobě Aby bylo jasno! (cyklostyl asi koncem 1945) zdůvodňoval svou pronacistickou okupační publicistiku krytím ilegální protiněmecké činnosti. Současně pokračoval i v nakladatelství (během jeho věznění je vedla manželka Jarmila Coufalová) nejprve pod svým jménem, 1947 krátce pod firmou České nakladatelství. V listopadu 1946 byl odsouzen za zločin proti státu („v letech 1939 až 1942, tedy v době zvýšeného ohrožení republiky v Praze, podporoval nacistické a fašistické hnutí svou literární činností a uveřejňováním aktivistických článků v literárním čtrnáctideníku Meziaktí") ke dvěma letům těžkého žaláře; k výkonu trestu však nastoupil po několika odkladech ze zdravotních důvodů a neúspěšných žádostech o milost až v březnu 1950. 1947 mu byla odňata koncese a asi počátkem 1948 byl podnik likvidován. V 50. letech byl evidován jako tajný spolupracovník Státní bezpečnosti (krycí jméno Vlad. Modřanský zvolil podle místa bydliště), počátkem 60. let pracoval jako skladník v n. p. Léčiva v Modřanech a byl soudně stíhán pro hospodářské delikty. Pohřben byl v Praze na Vyšehradě.

Starší spisovatelskou generaci zastupoval v nakladatelství několika tituly zejména „přítel a rostenec Viktora Dyka" Antonín Bebr (po své smrti 1940 byl prezentován jako duchovní vůdce skupiny EMNA). Některé jeho sbírky spolu s verši Emanuela Lešehrada a Adolfa Veselého byly zařazeny do torza vágně koncipované edice Zlatá série českých básnických klasiků (1940-1941; i s názvy Zlatá edice klasiků, Zlatá edice apod.). Její součástí se stala i sbírka výrazně mladšího Ladislava Dymeše, mimo edici však zůstaly verše Františka Zavřela. Po úvodním svazku nepokračovaly Souborné básnické spisy Viktora Hánka (1941). Jedinému titulu edice Žena v poezii ( „z tria našich autorek EMNA nejmladší" Saša Lorenzová; 1942) předcházely do edice nezařazené sbírky Evy Nonfriedové a Coufalovy přítelkyně Jindřišky Klíčkové. Edice mladých (1942) měla otevřít nakladatelství nejmladším, „kteří marně klepali u velkých podniků", zůstala však rovněž u jednoho svazku (Vladimír Businský). V základní, nedůsledně a nepřesně číslované řadě nakladatelství publikoval především sám Coufal; nejprve 2., obálkové vydání svých veršů (Ráj srdce), pak sportovní, humoristické a kriminální prózy (Stoprocentní champion, Advokáti nejsou tak zlí..., Pan Aristides hledá spravedlnost a jiné povídky, Návrat dobrodruhův) a divadelní adaptaci vlastního románu (Hledá se pachatel; scénicky Divadlo na Slupi 23. 1. 1942). Sbírkami veršů přispěli Josef Danda, František Hrbek, Josef Hrůša (nikoliv překladatel), Josef Kadlec, Karel Kaplánek, Stanislav Petrbok, Leon Rosol, František Rozsypal, Vítězslav Skála (vl. jm. Jaroslav Tichý), Josef Tonar a Jindřich Zpěvák, prózami Adolf J. Alex, František Jakubův, Emanuel Lešehrad, Jaroslav Rudloff a Josef Vopařil, dramatem Marcel Hudec. Po válce vydal Coufal nové, údajně protektorátní cenzurou potlačené básně Jindřišky Klíčkové (Květy a akkordy) a další výbor svých veršů (Byl jsem satyrikem). Produkci nakladatelství uzavřely prózy nakladatelovy manželky Jarmily Coufalové (Dobrý den done Juane!) v její vlastní grafické úpravě (pseud. Cora), které Coufal pod pseudonymem Petr Hall redigoval a pravděpodobně z větší části i napsal (klíčová povídka z nakladatelského prostředí Nešťastný dům zesměšňuje hlavní autory nakladatelství EMNA). - Součástí nabídky většiny titulů byly i přednostní číslované výtisky s podpisy autorů. Obálky navrhovala nejčastěji Marie Obrdová-Grünerová, tisk zajišťovala zprvu zejména firma V. & A. Janata v Novém Bydžově, později pražská tiskárna Zdeněk Binko, která měla koncem války některé tituly nakladatelství i v generální komisi.

Literatura a prameny: Zde máte mladého autora našeho románu..., Sport-film (Brno), 1936, č. 9, s. 11; Jan Drda: Zadkem na Parnas aneb Reklama básníkova, Lidové noviny 13. 3. 1939, s. 3; Jan Drda: Poezie jako lepší žebrota, Lidové noviny 16. 9. 1940, s. 3–4; Jos. Hl. [Josef Hloucha]: Mladý a podnikavý nakladatel V. E. Coufal mluví o svých plánech!, Meziaktí 4, 1941, č. 1, s. 13; Hledá se pachatel, Arijský boj 3, 1942, č. 5, s. 5; Vilém Nejedlý: Cizopasníci, Pražský list 22. 4. 1942, s. 1; Velká slova pro malé činy, Večerní České slovo 22. 5. 1942, s. 4; -ý.: Nakladatel před soudem, Knihkupec a nakladatel 4, 1942, č. 42, s. 1; František Peiger: Případ nakladatelství EMNA, České slovo 27. 1. 1943, s. 5; Subvence na slepičí farmy?, Arijský boj 4, 1943, č. 6, s.3; Ze zákulisí "literárních" večírků, Arijský boj 5, 1944, č. 24, s. 3; Novinářský denunciant odsouzen, Práce 19. 11. 1946, s. 3; Michal Bauer: Soudní řízení s V. E. Coufalem a skupinou EMNA, Tvar 8, 1999, č. 20, s. 14. ■ Státní oblastní archiv Praha, fond Mimořádný lidový soud Praha, spis. zn. Ls III 1049/45.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 10.11.2011 09:32

E