Tiskárna a nakladatelství Loutkáře

Nakladatelství loutkových her, her pro děti a mládež, pohádek a výchovných zdravovědných příruček při knihtiskárně v Chocni

Nakladatelská působnost 1915–1937

Tiskař Čeněk Mojžíš (* ? ?, † asi 1918 Choceň), zaměstnaný v pražské Dělnické knihtiskárně, získal 1907 koncesi pro Choceň, kde založil tiskárnu Č. J. Mojžíš. Po ojedinělém nakladatelském počinu 1915 (Ferdinand Tomek: Tři desítiletí v Drahošíně) podnítil soustavnější nakladatelskou činnost tiskárny až středoškolský profesor, bibliofil a loutkářský organizátor Jindřich Veselý (* 1885 Bavorov, † 1939 České Budějovice), který v ní od 1917 tiskl svůj odborný časopis Loutkář. Po smrti zakladatele firmy se Veselý 1919 oženil s vdovou Blaženou Mojžíšovou (roz. Dvořáčkovou) a stal se spolumajitelem tiskárny. Protože stále působil v Praze a do Chocně jen dojížděl, 1921 ji s okruhem spolupracovníků přeměnil na družstvo Tiskárna a nakladatelství Loutkáře, spol. s r. o. (název Tiskárna nebo Knihtiskárna Loutkáře, příp. Loutkář Choceň užívala firma již od konce 1919). Podnik formálně vedl Václav Fiala (* ? ?, † ? ?), fakticky jej však řídil Veselý s přáteli. 1929 se Veselý přestěhoval do Chocně, kde si 1932 postavil vilu, vyzdobenou sgrafity s loutkářskými motivy podle návrhu Jaroslava Vojny. Protože však neuspěl ve snaze o získání ředitelského místa,  odstěhoval se 1935 do Českých Budějovic, kde se stal ředitelem reálky. Již 1930 se však vzdal vlastní nakladatelské činnosti a náklad (od 1933 i tisk) Loutkáře a přidružené edice loutkových her odevzdal pražskému nakladatelství Jos. R. Vilímek (>LČL), které se spolu s firmami A. Storch syn (>LČL), Fr. Švejda (>LČL) a dalšími ujalo i doprodeje nerozebrané většiny nákladu produkce choceňské tiskárny. Ta uzavřela ve 30. letech nakladatelské působení několika regionálními tituly a pokračovala již jen tiskařskými zakázkami pod názvem Knihtiskárna Loutkáře až do počátku 50. let.

Vyšlo cca 50 titulů. - U tisků z éry časopisu Loutkář je obtížné odlišit nakladatelskou produkci tiskárny od knih, které v ní tiskli Jindřich Veselý a jiní na svůj náklad. Nejrozsáhlejší edice Knihovna českých loutkářů (v Chocni byla tištěna 1919-1929) vycházela nákladem časopisu Loutkář, tedy zřejmě v režii Jindřicha Veselého. Rovněž plodný autor dětských a loutkových her Jaroslav Průcha vydával v Chocni krátce edici Dětské divadelní hry (1922-1923) vlastním nákladem. Nákladem tiskárny vycházely od 1917 zprvu převážně dětské a loutkové hry mimo edice (autoři Edmond Duranty, Marie Gebauerová, Franta Kocourek, Karel Mašek, Franz von Pocci, Jaroslav Rudloff, Zdeněk Schmoranz, Eugen Stoklas aj.). Počátkem 20. let se k nim připojila série ambiciózních edičních projektů, které se však vesměs nerozvinuly. Edice Knihovna (Knihy) Drobného umění (1921), založená při časopisu Drobné umění (byl tištěn v Chocni a Veselý byl účasten v redakci) skončila po slibném začátku (komentovaný Křest svatého Vladimíra Karla Havlíčka Borovského s ilustracemi Zdeňka Kratochvíla) Husitskou trilogií Jana Voborníka s výzdobou Pravoslava Kotíka. Zdeněk Kratochvíl ilustroval i Sbírku světových pohádek Rozmarýna (1922-1924; jen Karel Jaromír Erben a Beneš Metod Kulda). Nerozvinuly se Praktické příručky Drobného umění (1921; Emil Edgar o výstavnictví) ani Divadelní hry (1922; autoři Jan Voborník a Ferdinand Tomek). Po 4 svazcích (1923-1924) skončila i nakladatelská účast tiskárny na projektu Dramatické spisy Františka Věnceslava Jeřábka v redakci a s úvodní studií Jana Voborníka. Později opanoval ediční program choceňský lékař Karel Driml. Jeho převážně výchovné zdravovědné loutkové hry vycházely samostatně (mj. populární Bacilínek, 1923), didaktické hry pro děti zejména v edici Školní jeviště (1927-1929) a životosprávné návody pro dospělé v edici Talisman dlouhého života (1926-1928). - Bibliofilské ambice Jindřicha Veselého a jeho přátel, patrné z účasti význačných výtvarníků na některých tiscích, troskotaly na poválečném nedostatku kvalitního papíru a tiskařského materiálu a na nevalné technické úrovni produkce, zejména však na neujasněném edičním programu a neprofesionálním vedení podniku.

Literatura a prameny: Vilém Nezbeda: Jindřich Veselý a východní Čechy, Československý loutkář 25, 1975, s. 154–155.

Související osobnosti

Působiště

Choceň

Heslo bylo naposledy změněno 09.11.2011 22:20

T