Alois R. Lauermann

Beletristické nakladatelství při knihtiskárně v Praze

Nakladatelská působnost 1872–1887

Tiskárna působila postupně pod názvy Hynek Militký & Novák (1871–1880), V. B. Čech (1880–1881) a Alois R. Lauermann (od 1882). Koncem 1871 ji založili generální zástupce pojišťovací banky Slavia pro Čechy, Moravu a Slezsko a od 1870 vydavatel časopisu Slovan Hynek Militký (* 1838 Nová Paka, † 1874 Praha) a Antonín Novák (životopisné údaje nebyly zjištěny, možná totožnost se společníkem tiskárny Steinhauser & Novák nebyla prokázána). Držitelem koncese byl Hynek Militký, název Militký & Novák si tiskárna podržela i po jeho smrti. 1878 přistoupil jako společník Vilém Bořivoj Čech (psal se V. B. Čech, V. Bořivoj Čech; * 1852 Hradec Králové, † 1896 Kolín), předtím zaměstnaný u pražské německé firmy H. Mercy. 1880 se stal jediným majitelem tiskárny a její název změnil na V. B. Čech (též V. B. Čech, dříve Militký & Novák). Čech, dle dobové charakteristiky „dobrý, ale až k neodpuštění lehkomyslný“, se zadlužil a jeho tiskárnu 1881 převzal Alois Richard Lauermann (* 1857 Praha, † ? ?), který ji od 1882 provozoval pod názvem Alois R. Lauermann (též Alois R. Lauermann, dříve Militký & Novák). Nakladatelství při tiskárně je doloženo do 1887, 1894 byl na firmu uvalen konkurz. Jako nájemce ji pak provozoval Julius Karpner do 1898, kdy zanikla. Lauermann odešel do ciziny; 1914 žil bez prostředků ve Vídni, odkud žádal o podporu.

Celkem vyšlo cca 70 titulů. – Ještě před založením tiskárny vydával Hynek Militký na pokračování jako samostatné přílohy týdeníku Slovan dobrodružné romány, které spolu s časopisem tiskl u firmy Steinhauser & Novák (zjištěny tituly Paul Féval: Černý žebrák, Octave Feuillet: Ze života mladého chudého muže, Pierre Alexis de Ponson du Terrail: Rocambolo). Po založení vlastní tiskárny pokračoval 1873–1874 v populárním cyklu Rocambolo, další nakladatelskou činnost omezil na tendenční spisek o pojišťovnách (jediný svazek edice Laciné a poučné čtení pro náš lid, 1872) a v květnu 1874 prodal časopis Slovan politikovi Janu M. Černému. Svým nákladem pak vydala tiskárna od 1876 příspěvek k sakrálním dějinám (Karel Navrátil), učebnici bulharštiny (Jan Wagner) a kritiku volebního řádu (Josef Jodl). Od února 1878 do dubna 1881 tiskla na zakázku literární časopis Lumír, jehož redaktor a vydavatel Josef Václav Sládek se zřejmě podílel i na formování nakladatelského programu tiskárny, nově zaměřeného na soudobou původní literární tvorbu (redakce časopisu v té době sídlila na adrese tiskárny, několik titulů vyšlo „pomocí Lumíra“). Po almanachu méně výrazných představitelů mladší básnické generace Máj (1878, red. F. V. Kvapil a František Ulrich) založilo nakladatelství soubor Obrazů historických od Vácslava Beneše Třebízského řada... (1879–1880), příležitost získat autora k trvalé spolupráci však nevyužilo. Nové verše či prózu publikovali nákladem tiskárny Josef Václav Sládek, Julius Zeyer, Josef Thomayer (pseud. R. E. Jamot), Otakar Červinka, Ladislav Stroupežnický, Sofie Podlipská a Jakub Arbes, překlady (Dante Alighieri: Božská komedie; Torquato Tasso: Osvobozený Jerusalem) Jaroslav Vrchlický. Cestopis připojil Josef Wünsch, drama František Adolf Šubert. Knihovna pro český lid (řada 1, 1880–1882, řada 2, 1882–1884), založená s dobovým programem boje proti krvavým románům a německým zábavným časopisům, zařadila další tituly Václava Beneše Třebízského a Jakuba Arbesa a pokračovala historickými, společenskými a sociálními prózami soudobých autorů (F. A Šubert, Antonín H. Sokol, Sofie Podlipská, Ladislav Stroupežnický, Jan Antoš, Václav Beneš Šumavský, Karel Bubník, František Adamec, Alois Jirásek, Vácslav Řezníček, Polykarp Starý). Z cizí tvorby se kromě francouzštiny (Alphonse Daudet, Jules Verne) uplatnily překlady z polštiny (Stanisław Grudziński, August Šenoa, Teodor Tomasz Jež, Józef Ignacy Kraszewski), chorvatštiny (Josip Eugen Tomić) a ruštiny (Grigorij Petrovič Danilevskij). Verneovky nakladatelství později vyčlenilo do samostatného „výboru románů Jul. Vernea“ Divy světů známých a neznámých (1882–1884). Nerozvinula se Humoristická bibliotéka (1884, red. Ladislav Stroupežnický) s jediným svazkem redaktorových humoresek. Produkci doplnila baletní a operní libreta. 2. číslem převzala tiskárna do svého nákladu satiricko-humoristický časopis Šotek (vydavatelem a redaktorem byl Jakub Arbes, 2 ročníky vycházely od října 1880 do června 1881, hlavním ilustrátorem a autorem záhlaví 2. ročníku byl Mikoláš Aleš). – Knihy nebyly ilustrovány, občasná výzdoba se omezila na typizované ozdůbky; jediný titul s ilustracemi Mikoláše Alše (Jakub Arbes: Štrajchpudlíci, 1883) zůstal nedokončen.

Vilém Bořivoj Čech se asi 1881 odstěhoval do Kolína, kde 1882 doplnil 1 titulem (Julius Zeyer: Fantastické povídky) svůj pražský program. Později se jako vážený kolínský obchodník zapojil do hospodářského, spolkového a společenského života města.

Literatura a prameny: Hynek Militký, gener. zástupce banky Slavie v Praze..., Věstník bibliografický 3, 1871, s. 121; † Hynek Militký, Slovan 6, 1874, 348–349; Dne 12. t. m. byl pochován p. Hynek Militký..., Veleslavín 2, 1873/1874, č. 28, s. [3]; Společníkem knihtiskárny Militký a Novák..., Veleslavín 6, 1878, sl. 181; L. C. Frič: Naše dvě laciné knihovny pro lid, Literární listy 1, 1880, č. 4, s. 26–27; Václav Beneš Třebízský: Listy, Vzpomíná se… (ed. Josef Šach, 1926), s. 84, 85, 126–127, 142, 159, 165, 243; Josef Václav Sládek – Julius Zeyer: Vzájemná korespondence (ed. J. Š. Kvapil, 1957), s. 45, 64, 351.

Související osobnosti

Působiště

Praha, Kolín

Heslo bylo naposledy změněno 07.09.2020 22:09