A. B. Černý

Antonín Bohumil Černý (* 1868 Hostomice pod Brdy, † 1926 Praha) přerušil z rodinných důvodů studium na akademickém gymnáziu v Praze, vyučil se knihkupcem u firmy A. Storch syn a pracoval v několika pražských závodech, naposled jako účetní knihtiskárny (dle jiných údajů jako řídící nakladatelství) firmy Alois Wiesner. 1888 spoluzakládal Společnost přátel starožitností českých (od 1894  byl jejím jednatelem, od 1919 čestným členem), přispíval do Časopisu Společnosti přátel starožitností českých a 1920–1926 byl jeho redaktorem. V dubnu 1907 získal po odvolání k ministerstvu obchodu knihkupeckou koncesi a v srpnu téhož roku otevřel knihkupectví a antikvariát. Spolu s oznámením, že nebude obchodovat „s literaturou pornografickou a pseudovědeckou“, se uvedl jako komisionář Společnosti přátel starožitností českých, Klubu za starou Prahu a Svépomocného autorského družstva lékařského v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Po jeho smrti podnik vedla vdovským právem Marie Černá do října 1935, kdy se vzdala koncese.

Vyšlo cca 35 titulů. – Ke komisnímu prodeji publikací Společnosti a separátů jeho časopisu připojil Černý několik odborných titulů vlastní produkce. Přednáškami a články k české historii a místopisu přispěli Josef Braniš, F. M. Bartoš, Václav Chaloupecký, Václav Vojtíšek a Zdeněk Wirth, ve dvou vydáních vyšel sborník několika statí o Bílé hoře. Cestu nakladatelství k tvorbě pro děti otevřel Jan František Hruška dvěma svazky pohádek v chodském dialektu (1917–1920; další díly vydalo ve 20. a 30. letech nakladatelství Českoslovanské akciové tiskárny, resp. Universum) a popřevratovými časovými bajkami. Starší pohádkové motivy zpracovali Antonín Friedl (pseud. F. Dl. Středa), Jaroslav Kvapil, Josef Štefan Kubín a Jaroslav Hloušek, který spolu s Olgou Scheinpflugovou přispěl i soudobými pohádkami. Tendenční vlastenecké příběhy a prózy pro starší děti v nakladatelství publikoval Quido Maria Vyskočil. V obrázkových knížkách pro nejmenší, převážně leporelech, vyšly mj. verše a kratší texty Josefa Kožíška, Elišky Krásnohorské, Josefa Václava Sládka, Františka S. Procházky a  Františka V. Vykoukala. Dětské knížky ve slovenštině (osvobozenecká pohádka Stanislava Klímy s ilustracemi Janka Alexyho a slovenská mutace říkadel pro nejmenší) se obchodně neprosadily. – Některé odborné tituly vyzdobily kresby Mikoláše Alše. Dětské knihy vycházely s tradičně pojatými barevnými ilustracemi, rozsáhlejší texty v poloplátěných vazbách s obrázkovým potiskem. K výtvarné účasti  nakladatel přizval kromě zavedených ilustrátorů (Rudolf Mates, Josef Wenig) i umělce jiného zaměření a začínající či příležitostné výtvarníky (František Fišer, Bohumil Krs, Václav Náhlíček, Milada Fialová, Vratislav Maisner, Jan Květ). Náročný tisk zajišťovaly především renomované pražské firmy Alois Wiesner, Grafia, Dr. Ed. Grégr a syn a Unie.