Vaněk a Votava

Nakladatelství beletrie a populárně naučné literatury v Praze na Smíchově; knihkupectví

Nakladatelská působnost 1910–1946

Knihkupectví Vaněk a Votava založili v létě 1905 na koncesi z téhož roku kolportér Jaroslav Vaněk a bývalý knihkupecký účetní Julius Votava (jejich životopisná data nebyla zjištěna). 1906 společník Julius Votava z podniku odešel a Jaroslav Vaněk jej vedl sám do listopadu 1907, kdy se jeho majitelem stal František Hähnel (* 1883 Praha, † ? ?). Ten se vyučil u pražské firmy Alois Hynek (1888-1900 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu), u níž pak byl zaměstnán až do svého osamostatnění. 1908 získal koncesi na své jméno a ke knihkupectví a antikvariátu připojil nakladatelství. Firmě, v níž byla prokuristkou jeho sestra Františka Hähnelová, ponechal původní název Vaněk a Votava (zřídka  uváděn též jako Vaněk & Votava). 1910 koupil Hähnel sklady nakladatelství Alois Neubert v Jilemnici a Národní tiskárna a nakladatelství (při deníku Hlas národa) v Praze, později zbytky nákladu několika menších podniků (Přerod, Josef Štětka aj.). V nabídkových seznamech firmy Vaněk a Votava (některé vyšly i jako přítisky vydávaných titulů) byly do vlastní produkce nakladatelství zahrnuty i převzaté tituly. Soustavnou nakladatelskou činnost ukončila firma počátkem 30. let 20. století. -  František Hähnel působil po převratu 1918 též ve správě Obchodního družstva českých knihkupců a Záložny knihkupců a nakladatelů, v níž inicioval založení pohřebního fondu.
Vyšlo cca 340 titulů. - Nakladatelství zahájilo drobnými čtyřstránkovými tisky edice Nejnovější kuplety, veselé písně a sol[ové] výstupy (po 1910, red. Ladislav Ratolístka), do níž texty a hudbou přispěli kromě jejího redaktora mj. Alois Aust, Josef Bejšovec, Jan Dlesk, Rudolf Hanf, Josef Heřman Zefi, František Kletečka, Jan Liška, Josef Mužík, Adolf Tichý, Josef Waltner a Josef Wanderer. První populárně naučná edice Příručky pro samosprávu (1912-1913) zařadila výklady zákonů a předpisů, návody postupů a vzorníky úředních listin (autoři Jan Bajer, Václav Budínský, Felix Čtrnáctý, Karel Mareš a Václav Svoboda). „Sbírka populárně-vědeckých příruček pro školu i dům" Osvětová knihovna  (1912-1922, zprvu red. Hanuš Kozák) nabídla poučení o dílenských motorech (Hanuš Kozák), živnostenském účetnictví (Josef Motys), peněžnictví (Julius Brabec), filatelii (Zikmund Reach), léčivých bylinách (Jan Ježek), společenském chování (František Papírník) a geologii (Jaroslav Pecka). Mimo řady vyšly učebnice fotografie (Jaroslav Petrák, Jan Srp), národohospodářské stati (Julius Brabec), šachová příručka (František Velíšek), válečná epidemiologie (Miloš Svoboda), odborný cestopis (Karel Roith), ale i lidové snáře, vykladače karet a planetáře (pseud. Anna Nováková ze Lhoty), vzorník milostných dopisů (Jaroslav Rubín) a reedice tzv. Proroctví slepého mládence. Skautské příručky pro potřeby branné výchovy adaptoval Josef Vondrák v souboru Vojenská cvičení a hry mládeže (pak Vojenská a sportovní cvičení a hry mládeže, 1915-1916). - Různorodou beletristickou produkci bez jednotícího programu zprvu formovala především skladba převzatých nakladatelských zásob. Několik nerozebraných starších titulů opatřila firma svými nakladatelskými údaji, první přeložené romány vlastní produkce (Gabryela Zapolska, Wacław Jan Gąsiorowski pod pseudonymem Wiesław Sclavus, Guy de Maupassant) byly zřejmě připraveny ještě pro Národní tiskárnu a nakladatelství. Znovu vyšly rovněž starší lidové romány z dílny kolektivního pseudonymu Hlasu národa Václav Čech (podíleli se mj. Gustav Hubáček, Pavel Projsa, R. J. Kronbauer). Původní prózy připojili Václav Čech-Stráň, Josef Hais Týnecký a Miloš Čtrnáctý, jednotlivými tituly přispěli Čeněk Kalandra pod pseudonymem L. Báňský,  Emanuel Lešehrad, Jaroslav Povolný a Rudolf Jaromír Pšenka. Edice Knihy humoru (1914-1919) snesla nahodilý soubor původních i přeložených prací (Václav Š. Kronus, A. B. Šťastný, anonymně Metta Victoria Fuller Victorová, Arkadij Averčenko a Georgij Landau, N. A. Lejkin). Překlady milostných, exotických a dobrodružných próz (Jane de La Vaudere, Pierre Loti, Georges de Peyrebrune, Fred Bérence, Adolph Görling, Frank Heller, Josephine Schäde-Hedickeová, Archibald Eyre) pak v prodlužujících se intervalech vycházely až do počátku 30. let. Nedokončeny zůstaly Spisy Vácslava Vlčka (1916-1920) a Souborné vydání spisů Jos. Hais Týneckého, 1918-1920), samostatně vyšly paměti Elišky Krásnohorské s doslovem Ferdinanda Strejčka (1921, 1928). Pro děti napsala a sestavila verše, říkánky, leporela a gratulanty Ludmila Grossmannová Brodská, soubory pohádek uspořádal A. B. Šťastný, divadelní hry připojili František Jaroš a Ferdinand Tomek. Edice Vzorná četba pro mládež (1913-1922,  red. František Papírník) zahájila mravoučnou prózou (Alois Žipek), pak se však zaměřila na obsahy děl a školní vydání českých klasiků. Díla dalších spisovatelů pro školní potřebu připravil Papírník mimo edici. Příručka pro pořadatele zábav školní mládeže (1913)  uvedla jen sborníček původních textů v redakci A. B. Šťastného. Program edice Knihovna vybraných loutkových her (1914-1934) v prvních letech zřejmě formoval spolek Český svaz přátel loutkového divadla. Hlavním autorem byl Jindřich Hradecký (vl. jm. Jan Fořt), původními texty dále přispěli mj. Vladimír Havlík, Jaroslav Rudloff, Božena Studničková a Otakar Šeller, adaptacemi české dramatiky 19. století a překlady cizích loutkových her (Carlo Gozzi, Franz von Pocci) Jan  Bartoš a Jaroslav Bartoš. Knihovna pro duševní studia (1920-1930, red. Josef Štětka) zopakovala název starší edice, kterou před 1. světovou válkou vydával smíchovský mystik a spiritista Josef Štětka. Nová řada přinesla mj. prózy a úvahy A. J. Ibinga (pseud. jasnovidky Antonie Jelénové), Josefa Štětky a Johanna Baptista Kerninga. Publikačním střediskům soudobých uměleckých výbojů se nakladatelství nakrátko přiblížilo edicí Olymp (1926-1927) s básnickými prvotinami (Zdeněk Macek, Jan Alda), sbírkami veršů (Miroslav Houska, Vítězslav Nezval, E. F. Burian), verši z pozůstalostí (Robert Lev Novák  v uspořádání Viktora Nováka, Antonín Macek), drobnými prózami (Jiří Mařánek, Jiří Landa s doslovem Zdeňka Kalisty) a se souborem programových statí o směřování moderního umění (Karel Teige). Volná řada Osudy lásky (1928-1930) se vrátila k jistotám oddechové četby (Růžena Utěšilová, Maria Cumminsová,  Adelaide Sergeantová, Gustav Hubáček pod pseud. Václav Čech-Stráň). Nakladatelství uzavřely dvě básnické sbírky (Karel Maria Fritz, Karel Zahaňský). - Beletrii ilustroval a obálky kreslil zejména F. K. Loukotka, ilustracemi dále přispěli Karel Rélink, Adolf Petříček a Václav Čutta, diletantskými návrhy obálek šifra OZ. Původní dřevoryt na obálku výjimečně poskytl Josef Váchal. Polobibliofilskou edici Olymp (550 číslovaných výtisků na japanu) od ostatní produkce výtvarným řešením obálek a typografickou úpravou odlišili Zdeněk Macek, Vít Obrtel, Josef Hlaváček a Karel Teige. Tisk zajišťovaly nejčastěji menší pražské tiskárny Alois Koníček, Bělský a Jeschek (po 1919 Bělský a Ježek), Kmínek a Bureš (pak M. Bureš) a Emil Stiburek, z mimopražských Jan Hruška v Písku. Tisk edice Olymp převzala po Janu Šťastném v Řevnicích pražská Legiografie.

Literatura a prameny: Ž. [L. K. Žižka]: Františku Hähnelovi do památníku, Československý knihkupec 10, 1933, s. 49; [L. K. Žižka]: Kolega František Hähnel…, Knihkupec a nakladatel 5, 1943, s. 27.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Heslo bylo naposledy změněno 05.02.2013 22:16

V