Edice Naší cesty

Edici založil a po celou dobu redigoval Václav Pekárek (* 1907 Koloměřice u Týna nad Vltavou, † 1982 Praha). Rolnický syn a absolvent učitelského ústavu v Českých Budějovicích učil od podzimu 1928 na kladenské pokusné Volné škole práce a současně studoval na Škole vysokých studií pedagogických v Praze. V Kladně se stal kulturním referentem spolku Sdružení studentstva, v němž jako levicově orientovaný sociální demokrat organizoval přednášky komunistických intelektuálů. 1930 převzal řízení 2. ročníku časopisu sdružení Naše cesta, výrazně zradikalizoval jeho náplň a připojil k němu knižní řadu Edice Naší cesty, kterou redigoval za nehonorované spolupráce přátel z kruhů levicové inteligence. Hospodářsky edici vedl učitel Václav Klabík (* 1898 Kladno, † 1977 Praha), distribuci mimo Kladno zajišťovalo pražské nakladatelství Pavla Prokopa Průlom, které však koncem roku 1932 skončilo v konkurzu. Protože Sdružení studentstva se od komunisticky orientovaného podniku po čase distancovalo, převzalo od června vydávání časopisu i přidružené edice fiktivní vydavatelské družstvo Naše cesta, jehož členy byli fakticky jen Pekárek a Klabík. Již v listopadu 1932 však časopis po 3. ročníku zanikl (později byl nakrátko obnoven v Hradci Králové) a edice 1933–1934 pokračovala za Pekárkovy redakce nákladem pražského nakladatelství Odeon (>LČL 3, s. 652–653) převážně pod názvem Naše cesta. V Kladně mezitím Pekárek 1933 po konzultacích s komunistickými funkcionáři v Praze i v Moskvě vydal jako úvodní svazek nové edice Knihovna Naší cesty, projektované pro závažnější marxistická díla, Materialismus a empiriokriticismus V. I. Lenina. Spolupracující pražské instituce (subskripci díla organizovala Levá fronta, část nákladu byla tištěna jako mutace pro nakladatelství Karel Borecký) však nesplnily své finanční závazky, takže zadlužení kladenští vydavatelé rezignovali na větší projekty a 1937 se vrátili ke skromnější Edici Naší cesty. Již v létě 1945 Pekárek po válečné přestávce k edici připojil pod hlavičkou Sdružení mládeže další svazek, vzápětí ji však přenesl do Prahy, kam byl povolán na Ministerstvo školství a národní osvěty. Poslední dva svazky vydalo v jeho redakci nakladatelské družstvo Dílo přátel umění a knihy.

Vyšlo cca 11 titulů. – Edice, zaměřená na propagaci marx-leninského výkladu společenských věd a umění, zejména filozofie a literatury, zahájila v Kladně 1931–1932 drobnými brožurami statí Friedricha Engelse a G. V. Plechanova a sborníčkem prací mladých evropských autorů sociální grafiky s německým komentářem Břetislava Mencáka. Nákladem pražského Odeonu pokračovala 1933–1934 texty Maxima Gorkého, ruského proletářského básníka Děmjana Bědného a Pekárkovou sbírkou proletářské poezie Slovo o nenávisti (pseud. Pavel V. Kovář). Opět v Kladně vydal Pekárek po epizodě s Leninovým spisem až 1937 výbor statí Marxe a Engelse o literatuře a po válce pohotově novou verzi kompendia psychiatra Václava Čedíka (pseud. Antar) Abeceda dialektického materialismu. V pražském družstvu Dílo pak 1945–1946 edici uzavřel reedicí Leninova předválečného titulu a Nejedlého monografie Alois Jirásek. – Čisté a úsporné grafické řešení prvých kladenských titulů s důsledným malopisem (navrhl je zřejmě autor obálky 1. svazku Augustin Tschinkel) se postupně rozmělňovalo v anonymních úpravách střídajících se tiskáren. Teprve 2. vydání Lenina vyšlo v úpravě bývalého kladenského reprodukčního grafika Karla Janouta.