Karel Reichel

Nakladatelství české reformace v Praze na Malé Straně; knihkupectví

Nakladatelská působnost 1927–1935

Karel Reichel (* 1895 Potštejn, † 1970 Mladá Boleslav) pocházel z rodu německých potomků pobělohorských exulantů. Jeho otec byl po návratu rodiny do „země otců“ kazatelem Jednoty bratrské v Potštejně a od 1908 v Praze, Karel studoval 1905–1910 na bratrském gymnáziu v Nieski (Německo) a na německém gymnáziu v Praze na Vinohradech. Vyučil se knihkupcem u pražské firmy Hejda a Tuček (1910–1912 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu), kde zůstal zaměstnán i po vyučení a kde se i seznámil se svou budoucí ženou Bedřiškou Huškovou. Později působil v knihkupectví Grosman a Svoboda, od 1921 jako prokurista firmy. Téhož roku si opatřil i knihkupeckou a nakladatelskou koncesi, osamostatnil se však až 1924, kdy převzal knihkupectví Methoděje Kruise (zal. 1907) v Praze na Malé Straně. Od 1927 provozoval i nakladatelství, 1928–1937 byl členem Klubu moderních nakladatelů Kmen. Souběžně s knihkupeckým působením se angažoval v Jednotě bratrské (pořádal výstavy, spoluzakládal spolek mládeže Český bratr, redigoval periodika, od 1935 byl členem Úzké rady). 1937 knihkupectví prodal a v srpnu téhož roku se stal kazatelem a správcem sboru Jednoty v Potštejně. 1942 byl odsouzen pro poslech zahraničního rozhlasu na 3 roky káznice a vězněn v Untermassfeldu (zápisky z vězení publikoval v knihách Zamřížované okno a Vězeň píše deník). 1945–1947 působil opět jako kazatel v Potštejně a 1947–1956 v Ústí nad Orlicí, 1948 byl zvolen biskupem a předsedal Úzké radě, 1956–1968 spravoval pražský sbor. Do 1951 redigoval měsíčník Jednota bratrská, 1957 obdržel čestný doktorát Moravské univerzity v Bethlehemu (Pensylvánie, USA). Na odpočinek odešel s manželkou do diakonie v Mladé Boleslavi.

Vyšlo cca 18 titulů. – Páteří nakladatelského programu byla edice Špalíček (1927–1932, red. Karel Reichel), která názvem odkazovala k žitavským tiskům exulanta Václava Kleycha. Za odborné spolupráce Stanislava Součka, Anny Kolářové-Císařové, Františka Tichého, Františka Chudoby, Otakara Odložilíka, Václava Focha, Jiřího V. Klímy a Emila Smetánky zařadila texty významných osobností české reformace (Jan Amos Komenský, Jan Hus, Jan Blahoslav, Petr Chelčický, Tomáš Štítný ze Štítného) a husitské písně. 1940 edici uzavřelo nakladatelství Kalich v intencích jejího programu souborem mravouk pro mládež Jednoty bratrské (Jiří Strejc, Adam Šturm z Hranic, Matouš Konečný) v redakci Anny Kolářové-Císařové a Jana Blahoslava Čapka. Původní edici doprovodily soukromé tisky (umělecké vyznání Františka Bílka, humoristické příhody Petra Bezruče), samostatně vyšlo několik bibliofilií (báseň Edmonda Rostanda v překladu Bohdana Kaminského, verše Jana Rokyty a Jana Blahoslava Čapka a záznam návštěvy mládeže Jednoty bratrské u T. G. Masaryka 1920). Velkoryse koncipovaný projekt Sebrané spisy básnické Jana Rokyty (vl. jm. Adolfa Čecha, 1928–1929) zůstal torzem. Produkci uzavřela jihoslovanská poezie v překladech Karla Hádka. V knihkupectví Grosman a Svoboda i ve vlastním podniku se Karel Reichel podílel na distribuci pamětí evangelického spisovatele a kněze Jana Karafiáta. – Edice Špalíček vycházela v kapesním formátu 12,5x8 cm s přednostními výtisky na lepším papíře. Její výtvarník František Bílek přispěl k výzdobě jednotlivých svazků dřevoryty, litografiemi a kresbami. Celokožené nakladatelské vazby podle jeho návrhů s působivým využitím slepotisku a zlacení realizoval knihař Antonín Tvrdý. Některé Bílkovy návrhy vazeb se uplatnily jako obálky brožovaných výtisků. Další bibliofilie, zčásti opět v kožených vazbách od Antonína Tvrdého, vyzdobily drobné kresby Cyrila Boudy, Ládi Nováka, Emila Horálka a akvatinta Jaromíra Stretti-Zamponiho, Převážnou většinu titulů tiskla firma Kryl a Scotti v Novém Jičíně, kterou doplnily pražské tiskárny Unie, Státní tiskárna a Jóža Lebeda.

Dokumentace: Pavel Myslín: František Bílek a kniha (2011), s. 150–152, 164–167.

Literatura a prameny: Karel Reichel: Poslední přání Bohdana Kaminského [o vydání jeho překladu], Československý knihkupec 6, 1929, s. 321; A. Frinta: Na rozloučenou s br. K. Reichlem, Kostnické jiskry 19, 1937, s. 207–208; -er [Leopold Berger]: Návštěvou u nakladatele Špalíčků, Potštejnek 1, 1937, č. 4/5, s. 7–10; Adolf Ulrich: Kázání u rakve bratra dr. K. Reichla 3. listopadu 1970, Jednota bratrská 47, 1970, s.144–145; Iva Janáková: František Bílek – knižní vazby, in VII. trienále umělecké knižní vazby Praha´92 (1992), příl.; Člověk / Der Mensch Karel Reichel [sborník] (Úvaly u Prahy 1995) s. 7–28, 83–85; Ota Halama: Potštejnský radiozločinec, Bratrství 43, 2002, č. 4, s. 17–18; [ab] [Andrea Beláňová]: Reichel, Karel, in Zdeněk Nešpor a kol.: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století (2019), s. 306–307.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Heslo bylo naposledy změněno 06.01.2024 20:37