Družina čsl. legionářů

Nakladatelství působilo při organizaci Družina československých legionářů, která se formovala od 1919 zprvu jako apolitická a nadstranická. Po založení Československé obce legionářské 1921 ztratila většinu členů, procházela vnitřními krizemi a vyhranila se radikálně nacionalisticky, slavjanofilsky a protisocialisticky. 1931 demonstrovala svou distanci od oficiální legionářské legendy změnou názvu na Družina dobrovolců československého zahraničního vojska. Svůj program obhajovala v týdeníku, později čtrnáctideníku Družina československých legionářů, od 1933 Družina (14 ročníků 1920–1931, 1933–1934). 1921 převzala knihtiskárnu Flanderka a Buchar a od 1922 ji vedla pod firmou Knihtiskárna Družiny čsl. legionářů, později jen Družina (1926–1929 byl jejím nájemcem Josef Mazur). Nakladatelství Družiny užívalo v publikacích převážně zkrácený název Družina čsl. legionářů. Několik úvodních titulů vydaly i přidružené složky Družina přátel čsl. legionářů a původně samostatný komitét k podpoře legionářů Národ legiím, který se k Družině připojil jako odbor 1920 po konfliktu s Ministerstvem národní obrany. 1922 si Družina opatřila nakladatelskou koncesi (nakladatelství tehdy vedl L. Havlík) a pro distribuci založila Výpravnu uměleckých a literárních děl. Po přejmenování Družiny 1931 vydával knihy Osvětový odbor Družiny dobrovolců čsl. zahraničního vojska. 1937, kdy Družina získala novou nakladatelskou a knihkupeckou koncesi, firmu zastupoval bývalý italský legionář Josef Metzner. Nakladatelství zaniklo spolu s Družinou 1939, zbytky nákladu publikací převzala firma V. Pavlík.

Vyšlo cca 55 titulů. – Prvním titulem Družiny bylo reprezentační album reprodukcí maleb Otakara Nejedlého Francouzská bojiště československých legií. Odbor Národ legiím pak vydal obsáhlou antologii básní a próz českých (a několika slovenských) autorů s legionářskou tematikou, protihabsburské verše L. N. Zvěřiny a povídku Antala Staška. Programová Knihovna Družiny čsl. legionářů (1921–1931, 1933–1937) zahájila dokumentárním románem Emanuela Lausegera Terezínští katané (autor knihu po 3 vydáních přenesl do vlastního nakladatelství Česká beletrie), po němž se zaměřila především na vzpomínky a beletrizované i dokumentární zápisky a deníky z formování protirakouského zahraničního vojenského odboje i z různých bojišť 1. světové války (zápisky Čeňka Klose zpracoval Eduard Culka, dále přispěli Jan Karel Mervart pod pseud. J. K. Slavenský, František Vladimír Voců, Josef Slanička, Václav Rypl, Metoděj Pleský, Josef Müldner, Jan Jarolímek a v překladu z francouzštiny Jacques Péricard; doklady o rakouské perzekuci v týlu sebral František Josef Havelka). Beletrie se po leteckém příběhu pro děti (Václav Rypl), humoristických povídkách (Ludvík Hofman pod pseud. R. L. Forty) a překladech z francouzštiny (Honoré de Balzac) a z němčiny (Karel Sabina) výrazněji prosadila od konce 20. let historickými romány z ruských válek 19. století (Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko v překladech Otakara Vančury) a původními legionářskými prózami (Rudolf Vlasák). Aktuální téma přinesla kritická reportáž se Sovětského svazu (Bohuš Ausobský). Samostatný soubor Sebrané spisy Josefa Müldnera (1934–1935) po úvodních svazcích nepokračoval. Mimo sbírky vyšly mj. aktovka z doby vzniku České družiny v Rusku (Roman Čech), příspěvek k brannému zákonodárství (Jan Karlík), básnická reflexe války (Václav Rypl), jubilejní brožura k výročí Družiny 1929, ale i verše pro děti (Terezie Švecová pod pseud. Viola z Prácheňska), pohádky ve slovenštině (L. N. Zvěřina), besedník (Quido Maria Vyskočil) a exotické i humoristické prózy (Jan Havlasa). 1937–1939 navázalo nakladatelství na program Knihovny čsl. legionářů dalšími válečnými zápisky (Karel Fibich) a legionářskými romány (Rudolf Vlasák, Jan Závladský). Produkci uzavřela v srpnu 1939 zřejmě již během likvidace Družiny kompilace o tajných službách současnosti (František Maria). – První tituly s bibliofilskými ambicemi graficky upravoval Alois Chvála a vyzdobili Josef Sejpka a Rudolf Mates. Na obálkách a ilustracích běžné produkce se podíleli hlavně Václav Čutta, A. L. Salač, Míla Paša, Vladimír Pukl, Josef Kočí a Zdeněk Burian. Tisk zajišťovaly nejprve pražské firmy V. Horák a spol. a Knihtiskárna Družiny čsl. legionářů, později především Holinkova tiskárna, dále Legiografie, Fr. Ziegner a Vojtěch Šmíd.