Stanislav Klika

Nakladatelství původní i přeložené beletrie a publicistiky v Praze na Vinohradech

Působnost 1917–1926

Stanislav Klika (* 1885 Žižkov, dnes Praha-Žižkov, † ? ?) se 1911–1914 pod svým jménem i pod pseudonymy redakčně i autorsky (též jako výtvarník) výrazně podílel na nakladatelských aktivitách své manželky Marie Klikové. 1917 zahájil na její adrese v Praze na Žižkově pod svým jménem vlastní nakladatelskou činnost (zprvu pod názvem Nakladatelství dopisnic Stan. Kliky), kterou vzápětí přenesl na Vinohrady, kde pokračoval do 1926. Zřejmě týž Stanislav Klika, dle dobové novinové zprávy tajemník Franty Sauera, byl spoluautorem Sauerovy vzpomínkové knihy Emil Artur Longen a Xena (vyšla 1936). Jiné údaje k jeho biografii nebyly zjištěny; pravděpodobně nebyl příbuzným nakladatele Břetislava M. Kliky (* 1884, † 1958).

Celkem vyšlo cca 40 titulů. – Prvý titul Klikova nakladatelství (reprodukce kreseb Josefa Mánesa Vzpomínky), série uměleckých pohlednic (Petr Maixner, Josef Mánes, Josef Vaic aj.) i program edice Knihy nové vlajky (1919–1921, red. Stanislav Klika) uvádět „díla starých i moderních spisovatelů, jakož i odborná pojednání o dobrých knihách" signalizovaly kontinuitu s produkcí Marie Klikové. Edici však Klika po překladech z francouzštiny (Voltaire, George Sand) a němčiny (Adelbert von Chamisso) i vlastní próze ukončil a zaměřil se na aktuální publicistiku (Gustav Bouda, František Náprstek, František Richter) a na senzační reportážní literaturu. Tu později soustředil do sešitové edice Sborník příběhů z četnického života (1923–1925, red. Stanislav Klika). Četnické historky z dob Rakouska-Uherska i Československé republiky psali  mj. Jan Ignota a Josef Sutner (dle Karla Nosovského pseudonymy Stanislava Kliky), Josef Berounský (vl. jm. Josef Šefl) a beletrizující četníci Gustav Bouda a Jindřich Svratecký. Vlastním nákladem vydal Klika i své další prózy a eseje; několik pravděpodobných pseudonymů z autorského a překladatelského okruhu nakladatelství (Alois Košťál, Jan Mechňov, Jiří Rozmar) se nepodařilo dešifrovat. – Rutinní obálky a ilustrace kreslili Ladislav Fink a Stanislav Vaněk. Od 1919 tiskla většinu titulů tiskárna Josef Šefl v Berouně.

1920–1925 vycházela serióznější část produkce nákladem Vydavatelského sdružení Kolokol. Spolu se Stanislavem Klikou, který později k názvu sdružení připojoval své jméno, tvořili tento „volný kroužek čtyř přátel české knihy, kteří si dovolili napsati knihy a vydati je svým nákladem (případně je přeložili nebo upravili)" učitel Miloš Heide a dva autoři bývalého nakladatelství Marie Klikové: kapitán československých legií František Richtr (Richter) a inženýr Ladislav Velinský.

Po básnické prvotině Jana Čarka věnoval Kolokol zprvu pozornost aktuální ruské a rusínské problematice v esejích Alexandra Bloka a Naděždy Melnikové-Papouškové a  historické stati Floriána Zapletala. Postupně převážila literatura pro děti a dospívající mládež v legionářských vzpomínkách Františka Richtra,  pohádce Stanislava Kliky a prózách učitelů Rudolfa Robla (pohádky) a Karla Sellnera (báje a vzpomínkové prózy inspirované Albánií). Kolokol expedoval rovněž zbytky nákladu publikací Marie Klikové. – Některé tituly graficky upravil Stanislav Klika, na ilustracích se podíleli Ladislav Fink a středoškolský profesor kreslení Rudolf Livora (knihy Karla Sellnera). Po pražských tiskárnách Grafia, Legiografie aj. převzal později i tisk knih Kolokolu berounský Josef Šefl.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 20.04.2017 07:37

K