C. M. Höschl

Cyril M. Höschl (zprvu se psal Cyrill M. Höschl, pak Cyril Höschl; * 1886 Klatovy, † 1969 Praha) pocházel z rodiny úředníka městské spořitelny v Klatovech. Po 3 třídách měšťanky studoval na pokračovacích školách průmyslové a obchodní v Klatovech a vyučil se knihkupcem u klatovské firmy Jan Zachystal (1904), u níž pak pracoval do 1912. 1911 pod pseudonymem Kristoslav Přímý (později jej užíval trvale jako autor a redaktor) hektograficky rozmnožil rukopisy svých milostných, satirických, nábožných a antiklerikálních veršů (Básně) a programových úvah o cestě mravní obrodě, založené na osobním kontaktu s Bohem bez prostřednictví církve, respektu k přírodě, vegetariánství, křesťanském spiritismu a pacifismu (Životní moudrost – Moje credo). Od 1913 vydával a redigoval edici Reformátor, 1918 získal knihkupeckou koncesi a následujícího roku otevřel odborné knihkupectví pro osvětovou literaturu. Přednášel o spiritismu a věnoval se propagaci nábožensko-filozofického hnutí mazdaznan, usilujícího o tělesné a duševní obrození využitím postupů tradičních náboženských učení na necírkevním základě. 1923 založil v Klatovech spolek Sdružení Mazdaznan (ve městě přednášel na svém evropském turné i zakladatel mazdaznanu Otto Hanisch, vystupující pod jménem Otoman Zar-Adusht Han’nish), záhy však odmítl směřování oficiálního směru hnutí k autoritativnímu řízení. 1926 změnil název spolku na Sdružení průkopníků nového života a jeho program zaměřil na podporu vegetariánství, abstinence a nekuřáctví. Nakladatelova manželka Vilma Höschlová (roz. Kobrová) pod pseudonymem V. H. Přímá překládala a sestavovala vegetariánské kuchařské předpisy a psala stati o výchově k mateřství a beletrii pro ženy. Koncem 1929 Höschl přenesl působiště do Prahy-Dejvic, kde vzápětí s manželkou otevřel eticko-mravní poradnu pro ženy i muže. 1931 zřídil na novou koncesi, omezenou na knihy vzdělávací, poučné, zdravovědné a výchovné, specializované knihkupectví v Praze-Bubenči. 1934 získal plnou koncesi, téhož roku však vydávání přerušil. Počátkem 40. let krátce kryl svou koncesí formování nakladatelského družstva mladé generace Dílo přátel umění a knihy. Po válce obnovil vlastní nakladatelství, většinu chystaných projektů však již nerealizoval. Pochován je na hřbitově u sv. Matěje v Praze-Šárce. – Několik knižních titulů svých prací vydal i u jiných nakladatelů.

Vyšlo cca 65 titulů. – Základní edicí nakladatelství byl Sborník vybrané poučné a vzdělávací četby pro český lid Reformátor (1913–1931). Po knižním vydání svých programových úvah do ní Höschl zařadil nejprve překlady zdravovědných, dietetických a výchovných prací čelných představitelů hnutí mazdaznan (Otto Hanisch, David Ammann) a spřízněných myslitelů (Jiddu Krišnamurtí) včetně praktických návodů k dechovým cvičením a vegetariánských kuchařských předpisů (Frieda Ammannová). Následovaly přeložené informační spisky o budhismu (Wolfgang Bohn), teozofii (Franz Hartmann), spiritismu (Karl Wachtelborn) a józe (Durgá Prasád), příspěvky ke genezi křesťanství (David Ammann, Otto Hanisch) a volný překlad příručky předmanželské výchovy (Melville Cox Keith). Filozofickými úvahami přispěl mj. německý filozof Theodor Lessing a slovenský pacifista Ján Maliarik, ze starších filozofů byli uvedeni polský kněz Marian Morawski a L. N. Tolstoj. Na překladech se podíleli mj. Emanuel Lešehrad, Pavla Maternová (též překladem indického eposu Bhagvadgíta), Pavla Moudrá a Anna Pammrová, která se svými svéráznými feministickými texty současně stala kmenovou českou autorkou edice. Původními úvahami k různým aspektům duchovního života dále přispěli Karel Zítko, Josef Bradáč (pseud. Josef B. Nežárecký), Ctibor Hugo Bezděk,  František Novák (pseud. F. N. Újezdecký),  Jindřiška Wurmová,  Jan Šamalík, Václav Vojtěch Šejnoha a František Žilka, mystické prózy publikovala Antonie Jelénová (pseud. A.  J. Ibing), tezovitý román Jan Cibuzar. Höschl, který v edici publikoval své zdravovědné úvahy, verše, soubor citátů světových myslitelů, obhajobu mazdananu a polemiku se svými kritiky, po rozchodu s hnutím některé texty přepracoval a k tématům zdravovědy (samostatnou publikaci věnoval kritice očkování), výživy (propagoval přísné vegetariánství), tělesného i duševního zdokonalování, morálky, výchovy k odpovědnému manželství a mateřství (s důrazem na ovládnutí a ztlumení pohlavní náruživosti) se opakovaně vracel v nových původních pracích. Mimo edice vyšly jen dvoudílná Mírová čítanka (2., rozšířené vydání; redigovaly Pavla Moudrá a Jindřiška Wurmová) a prózy Jána K. Maliarika a Jana Šamalíka. Od poloviny 20. let provázel knižní publikace „časopis věnovaný životním pravdám a pěstění osobní dokonalosti v ohledu duševním i tělesném“ Dobrá myšlenka. 1924–1933 vyšlo 10 ročníků po 12 číslech (zpravidla v 6 dvojčíslech), které za spoluúčasti redakčního kruhu Höschl redigoval (jako Kristoslav Přímý) a byl i jeho zodpovědným redaktorem (pod svým jménem). Časopis zprvu fungoval i jako spolkový orgán klatovského mazdaznanského sdružení (prvé 2 ročníky vycházely s podnázvem Maz-daz-nan) a otiskoval informace o hnutí a ukázky z tvorby jeho představitelů, později v něm Höschl shrnul své výhrady ke směřování institucionalizovaného mazdaznanu. Původními příspěvky k problematice pacifismu, feminismu, abstinence, výchovy a sebevýchovy apod. přispěli kromě redaktora mj. Anna Pammrová, Pavla Maternová, Pavla Moudrá, Vilma Höschlová (pseud. V. H. Přímá), Jan Lesnický, Václav Vojtěch Šejnoha (pseud. Am. Vok), Přemysl Pitter, Jan Šamalík, Břetislav Foustka, Alexandr Batěk, z cizích S. O. Karcevskij a Theodor Lessing. Intenzivní kampaň proti očkování vedl spolu s Höschlem především lékař Jindřich Šípek. Brožurková edice Mazdaznan (1924) informovala o frenologii a o vitamínech (autor Kristoslav Přímý) a o zdravé výživě. Beletristická edice Život a lidé (1934) přinesla jen prózu V. H. Přímé Lidské lásky; její ohlášené pokračování již nevyšlo. Poválečné Souborné vydání spisů Kristoslava Přímého mělo v rámci obnovené edice Reformátor obsáhnout ve 22 svazcích přepracovaná vydání starších Höschlových prací i jeho nová díla, vyšla však jen další verze jeho spisu o manželství (1948). – Jen výjimečně provázela knihy výzdoba (kresby Františka Bílka). Kmenovou tiskárnou nakladatelství byla firma Strojil a Nepodal (od 1911 Karel Nepodal) v Blatné, kterou doplnily tiskárny Ot. Čermák v Klatovech, Antonín Pražák v Jablonném nad Orlicí a Pragotisk.