Jaroslav Hončík

Nakladatelství literatury pro děti a mládež, zejména drobných pohádek, v Litovli, Olomouci – Nových Sadech a Telči; knihkupectví

Nakladatelská působnost 1904 – 30. léta 20. stol.

Jaroslav Hončík (* 1875 Telč, † 1942 ?) převzal 1904 pobočku uherskohradišťského knihkupectví J. A. Prokeš v Litovli a na podzim 1905 po získání koncese ji převedl na své jméno. 1911 prodal litovelské knihkupectví Vojislavu Kuncovi a své působiště přenesl do Nových Sadů (Novosadů) u Olomouce (od 1919 součást Olomouce). Asi 1920 přesídlil do Telče a koncem téhož roku tam získal nakladatelskou a knihkupeckou koncesi. V průběhu 20. let však zřejmě knihkupectví uzavřel a soustředil se jen na nakladatelství. Jeho činnost je doložena jen do poloviny 30. let 20. století, živnost tzv. nakladatelského knihkupectví složil 1937. Pohřben byl v Telči, bližší údaje o jeho životě nebyly zjištěny.

Vyšlo cca 130 titulů. Část produkce nakladatelství nebyla registrována dobovými bibliografiemi ani zařazena do konzervačních fondů knihoven. – V Litovli vydal Hončík ještě pod firmou J. A. Prokeš zpěvník pochodových písní a zahájil i čtyřsvazkový „výbor pohádek a pověstí ze sbírek vlastních a cizích“ Matouše Václavka. Pod vlastním jménem od 1905 pokračoval dalšími svazky Václavkových pohádek, k nimž připojil kompendium dějin pedagogiky (Josef František Urbánek) a předlohy milostných veršů do památníků (Jan Evangelista Nečas). V Nových Sadech vydal antiklerikální satiru Adolfa Šustra (Schustera) Na vinici Páně (asi 1912), která údajně dočasně podlehla konfiskaci. Jako „nové“ (obálkové) vydání ji pak převzalo do své nabídky nakladatelství Fr. Radoušek v Přerově. 1914 po sarajevském atentátu vyšel smuteční spisek Bohumila Boušky o životě a smrti následníka trůnu a jeho choti. Na Václavkovy adaptace pohádek obsahově navázaly a páteří dalšího nakladatelského programu se staly dvě edice drobných, převážně osmistránkových sešitků Pohádková knihovnička (asi 1911–1913; 1920) a Pohádkový sborníček (1928 – asi 1933), propojené shodným podnázvem „Nová sbírka nejoblíbenějších pohádek, vydávaná pomocí našich osvědčených pohádkářů“. Do první edice přispěli po anonymních pohádkách postupně Bohumil Bouška, nezjištěný autor (šifra –aby–), Václav Kronus (jako V. Šl. Kronus), Josef František Urbánek (pseud. Amax Rollo, P. Rolík, Jiří Pojišek, J. Rolík, šifra –JEU–) a ojediněle P. Heřmanský, L. G. Zítková, J. Častohotický a J. Budovic (zřejmě zčásti též pseudonymy). Druhou edici naplnil Urbánek (šifry –uje– a –jeu–) adaptacemi českých, chorvatských, norských, rusínských, ruských, srbských a ukrajinských pohádek, později i původními příběhy. Do samostatné řady Na volné větvi (1926; pseud. –jeu.–) soustředil drobné povídky a pohádky o ptactvu a v nakladatelství ještě uplatnil zpěvník (pseud. Joža Rolík) a několik pohádkových knížek standardního rozsahu (šifra –JEU–, pseud. Jiří Pojišek, J. U. Rolík), do nichž zřejmě převzal i některé texty z předchozích edic. Další knížky pro mládež připojili František Bobek a Bohuslav Pernica. V popularizační edici Hončíkova knihovna (1924) vyšla jen Urbánkova kompilace o Janu Žižkovi, samostatně jeho oslavná brožura k jubileu T. G. Masaryka (obě pod šifrou –jeu–). Kromě knižní produkce vydával Hončík i pohlednice Telče. – Od poloviny 20. let provázely pohádky černobílé kresby, na nichž se kromě anonymů podíleli Karel Šimůnek, Josef Kočí, Václav Čutta, František Bílkovský a Antonín (Václav) Slavíček. Litovelské a olomoucké tituly tiskly menší moravské tiskárny Jan Richter v Příboru, Bratří Chrastinové ve Valašském Meziříčí a především Rudolf Fencl v Hodoníně, v Telči tiskl Hončík u místní firmy Fišer a Rejzek, ojediněle v Jihlavě, v Dačicích a v Táboře.

Literatura a prameny: Lubomír Šik: Litovel v datech ([Litovel 2005]), s. 56. ■ Osobní sdělení.

Související osobnosti

Působiště

Olomouc, Telč, Litovel

Heslo bylo naposledy změněno 14.02.2015 17:28