Český čtenář

Spolkové nakladatelství naučné literatury i beletrie, později čtenářský klub nakladatelství Pražské akciové tiskárny

Působnost 1908–1934, 1935–1946

Spolek pro šíření levných knih zábavných i poučných (též Spolek pro vydávání a šíření poučné a krásné četby české) Český čtenář byl založen v říjnu 1907 z podnětu významných osobností Národní strany svobodomyslné (později České státoprávní demokracie, resp. Československé národní demokracie) Václava Škardy, Karla Kramáře, Lubora Niederleho, Aloise Rašína a Zdeňka Václava Tobolky. Spolek působil samostatně bez vazby na stranický aparát a jeho první řídící výbor tvořili spisovatel Jaroslav Kvapil, přírodovědec Bohumil Němec, národohospodář Václav Schuster, pedagog František Táborský a redaktor Augustin Žaluda. V dalších letech byl v čele výboru František Táborský, místopředsedy byli postupně Cyril Merhout, Duchoslav Panýrek a Bohumil Němec, pokladníky František Hašourek, nakladatel Bedřich Kočí (tehdy administrátor Národních listů) a účetní Pražské akciové tiskárny Václav Franěk. Jednatelé spolku Cyril Merhout, Miloslava Sísová a František Páta formovali pravděpodobně jeho ediční program, který čerpal především z prací redaktorů a přispěvatelů Národních listů a sympatizantů jejich politického zaměření. Členové spolku, kategorizovaní podle výše příspěvků (zakládající, činní, skuteční a přispívající, resp. členové čtenáři) získávali zdarma jeho roční produkci, která kolísala mezi 4–10 čísly, přičemž rozsáhlejší tituly obsazovaly více čísel. Kategorizace členství a jeho podmínky (výše příspěvků, hlasovací práva apod.) procházely postupně drobnými proměnami. Za 1. světové války bylo fungování spolku výrazně postiženo cenzurními zásahy (některé dříve vydané tituly byly zabaveny, některé ohlášené nemohly vyjít). Přestože po válce byla část zabavených publikací vrácena a spolek byl podpořen státními dotacemi, nenacházel v proměněné struktuře nakladatelského podnikání funkční program. Po několika výprodejních akcích a postupném útlumu produkce jeho činnost ustala v polovině 1934.

Vyšlo cca 85 titulů – Program spolkové edice Český čtenář (1908–1934) otevřel deník spoluzakladatele Národních listů Eduarda Grégra (red. Z. V. Tobolka). Své vzpomínky uveřejnili žurnalista Servác Heller, pedagog Josef Šimek, politik Josef Penížek a umělci Vendelín Budil a Ludmila Danzerová-Dvořáková, kulturněhistorické stati Karel Adámek. Osobnostem české politiky a kultury se po sborníku k 50. narozeninám Karla Kramáře (1910) věnovali Emanuel Chalupný (Karlu Havlíčkovi Borovskému), Ferdinand Strejček (J. K. Tylovi), a Jan Kabelík (rodině Jana Kollára). Dopisy Josefa Mánesa uvedl Emil Edgar, deníky učitele Václava Karlíka z  r. 1848 Robert Maršan. Národnostní a politické problémy v rámci Rakouska-Uherska i v evropském kontextu komentovali Jiří V. Daneš, Vladimír Sís, Alfred Maria Mayer, Jan Kapras, Robert Maršan, Jaroslav Vlček, Emil Svoboda, z cizích Roman Dmowski a Mikola Iljaševič. K aktuálním domácím ekonomickým a politickým, zejména státoprávním otázkám přispěli původními texty nebo soubory starších statí Václav Škarda, Cyril Merhout, Vilém Funk, Bohuslav Franta, Viktor Dvorský, Jan Kapras, Josef Gruber, Josef Pekař, František Kubec, Kamil Henner a Karel Pergler. Ženské otázce se věnovali Božena Viková-Kunětická, Bohuslav Franta a Périciés Grimanelli, národopisu Josef Štefan Kubín, uměleckému průmyslu Leopold Weigner, zdravovědě Duchoslav Panýrek, přírodovědě a ochraně přírody Bohuslav Raýman, Bohumil Němec, Cyril Purkyně a Jan Svatopluk Procházka, vývoji vesmíru Carl V. L. Charlier. Publicistiku a populárně naučné stati doplňovala jen sporadicky beletrie. Současnou původní prózou přispěli Tréval-Viola (vl. jm. Václav a Zdena Walterovi), Helena Malířová a Karel Leger, cestopisnými črtami Tereza Nováková. Cizí literatury zastoupily překlady z norštiny (Björnstjerne Björnson),  polštiny (Władyslaw Stanisław Reymont a z angličtiny (H. G. Wells). Za 1. světové války narušily cenzurní zásahy ediční plány i obsah některých svazků. V tisku byl zabaven národopisný příspěvek Josefa Holečka a cenzurou byl postižen i nákladně vypravený sborník Mistr Jan Hus v životě a památkách českého lidu (v subskripci obsáhl celý ročník 1915; konfiskované části vyšly jako dodatek 1923). Po převratu 1918 věnovala edice nově pozornost vývoji v Rusku a jeho souvislostem s výraznou kritikou bolševického převratu a současného režimu (Vladimir Korolenko, Dmitrij Sergejevič Merežkovskij, Vincenc Červinka, František Novotný, Alexandr Valentinovič Amfiteatrov). Závěrečné svazky naplnila Renata Tyršová dokumentárními příspěvky o Jindřichu Fügnerovi a Miroslavu Tyršovi. Mimo předplatné vydal Český čtenář ve 20. letech národohospodářské stati Aloise Rašína, román Růženy Jesenské a indické pohádky v překladu Vincence Lesného; ohlašované bulharské pohádky již nevyšly. Věstníček Českého čtenáře (1926, red. František Páta), založený k informování členstva a k propagaci spolku, pravděpodobně zanikl po 1. čísle 1. ročníku. – Jednotná grafická úprava převážně brožovaných, úsporně tištěných svazků edice Český čtenář vycházela 1908–1913 z návrhů Jaroslava Bendy (postupně 2 varianty), 1914–1925 z návrhu Františka Kysely, který byl rovněž autorem individuální úpravy a výzdoby husovského sborníku (1915). Ojedinělou linorytovou obálkou přispěl Josef Čapek, ilustracemi indických pohádek Milada Marešová. Tisk zajišťovala zprvu především firma Dr. Ed. Grégr a syn, kterou od 1913 vystřídala Pražská akciová tiskárna.

Na podzim 1935 obnovil spolek, nově organizačně i personálně spojený s Pražskou akciovou tiskárnou, činnost pod názvem Československý čtenář. Jeho předsedou se stal Bohumil Němec, místopředsedou notář Jaroslav Ponec a jednatelem J. O. Novotný. Reorganizovaný spolek rezignoval na samostatný ediční program, místo něhož nabídl svým členům za jednorázové zápisné a každoroční poplatek vybrané tituly z knižní produkce nakladatelství Pražské akciové tiskárny asi o třetinu levněji oproti cenám v knihkupectví. 1939 se vrátil k původnímu názvu Český čtenář a 1943 rozšířil členskou nabídku o kopie drobných plastik (Rudolf Hlavica, Julius Pelikán, Zdeňka Schwarzerová, Jan Kodet). Poslední knižní tituly Českého čtenáře vyšly 1946, zánik spolku nebyl zjištěn.

Vyšlo cca 50 titulů. – Edice Československý (od 1939 opět Český) čtenář (1935–1946, red. J. O. Novotný) zařadila mutaci běžných vydání převážné části beletristické a části populárně naučné produkce nakladatelství Pražské akciové tiskárny (při shodné sazbě se členská produkce od běžného vydání lišila titulním listem, tiráží a údaji na přebalu či obálce). Zprvu žánrově pestrá nabídka představila původní prózy (Vladimír Neff, Viktor Dyk, Rudolf Medek, Josef Šimánek, Jiří Karásek ze Lvovic, Anna Ziegloserová a Jan Havlasa), životopisnou hru (Josef Richard Marek a Jan Wenig) a verše (Karel Šelepa), z cizí beletrie překlady z italštiny (Umberto Franchia) a angličtiny (James Baker). Program doplnily přeložené i původní cestopisné reportáže z exotických zemí (Edmund Demaitre, Alexandra David-Neelová, Vladislav Forejt-Alan), beletrizovaná historie (G. Lenôtre), životopisná publicistika (Vladimír Pozner o L. N. Tolstém), přírodovědné úvahy (Bohumil Němec) i příspěvky k politickým dějinám (paměti Karla Kramáře, dopisy Aloise Rašína). Za německé okupace převážily nevýrazné původní romány a povídkové soubory (především Karel Hadrbolec, dále Zdeněk Rón, Josef Kučera, Barbora Bečvářová, Jiřina Svačinová-Felixová, Ladislav Novák, Petr Tichý, Marie Husová, Jarmila Štenglová, Richard Jäger, Jaroslav Šulc), ojediněle pověsti (Cyril Merhout), novinářské sloupky (Marie Russová pod pseud. Maru), eseje (Miroslav Rutte), mravoučné úvahy (J. O. Novotný) a lovecké zápisky (Julius Komárek). Po válce vyšly mj. herecké vzpomínky (Rudolf Deyl). Spolkový věstník Vydali jsme a vydáme... s podtitulem Hlasatel Československého čtenáře (1937, red. J. O. Novotný) zřejmě po 1. čísle nepokračoval. – Až do zavedení válečných úsporných opatření 1943 vycházely knihy spolku jen vázané. Anonymní unifikovanou grafickou úpravu publikací zajišťovala Pražská akciová tiskárna, knížky ilustroval nejčastěji Jan Podhajský, obálky navrhovali Jaroslav Novák a Otakar Mrkvička, řidčeji též Jan Kreutz, Josef Hesoun, Jaroslav Šváb a Otto Ušák.

Dokumentace: Seznam [1925]; Věstníček Českého čtenáře (nakl. věstník, 1926); Vydali jsme a vydáme... (nakl. věstník, 1937).

Literatura a prameny: Český čtenář (1925), [8] s.; Dobré knihy pro všechny! (1937), [8] s. ■ Jan Bílek: Český čtenář (1900–1935) [Soupis fondu LA PNP] (1995), 4. s.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Heslo bylo naposledy změněno 07.10.2018 10:27

Č