Václav Čechák

Nesoustavnou nakladatelskou činnost provozoval violoncellista Václav Čechák (* 1906 Praha, † 1975 Praha). Vyučil se 1924 knihkupcem u firmy Emil Šolc v Praze-Karlíně (1921–1923 absolvoval odbornou pokračovací školu). 1925 založil nekoncesované nakladatelství Dobrá edice, které však 1926 převzal hudební publicista Bohuslav Bělohlávek. Václav Čechák pokračoval samostatně v obdobném edičním programu s převahou překladů. Jako hudebník byl ve 30. letech nezaměstnaný a živil se kondicemi. Po 1934 působil v orchestru FOK, později byl koncertním mistrem Filmového symfonického orchestru (FYSIO). Za neoprávněné nakladatelské podnikání byl pražským grémiem knihkupců a nakladatelů opakovaně stíhán, snad proto od 1937 označoval své publikace jako soukromé tisky. Od 1942 byl pravděpodobně živnostenským náměstkem knihkupectví Pražské akciové tiskárny, okolo 1950 souběžně s hudebním angažmá vedl knihkupecké oddělení prodejny lidové umělecké výroby UVA v Praze.

Vyšlo cca 17 titulů. – Po odchodu z Dobré edice 1926 zahájil Václav Čechák vlastní nakladatelskou činnost povídkami Míly Neumana a hudebninou (melodram Františka Bartoše na slova Fráni Šrámka). Do „edice krásných knih“ Delta (1927) zařadil jen překlad novely Richarda Wagnera a povídek Vsevoloda Ivanova. 1930–1940 pokračoval kratšími pracemi světových klasiků (Giacomo Leopardi, Miguel de Cervantes y Saavedra, Heinrich von Kleist), texty k životu a dílu hudebních osobností (Josef Bohuslav Foerster, Johann Sebastian Bach, Wolfgang Amadeus Mozart, Bedřich Smetana, Richard Wagner, Franz Schubert) a otiskem rukopisu z 15. století (Jiříkovo vidění). Z profilu nakladatelství vybočila 1936 komerčně zaměřená příručka německé konverzace (Antonín Šilha), kterou převzalo do prodeje knihkupectví Dr. Vladimír Čečelín. Několik titulů nakladatel spojil do volné řady Archa, některé publikace dedikoval čelným představitelům hospodářských korporací. – Většina titulů vycházela s přednostními číslovanými výtisky pro bibliofily. Grafickou úpravu navrhovali nejčastěji Václav Čechák a Karel Svolinský, kresbami přispěli Karel Svolinský a Vincenc Hehl. V tisku se postupně vystřídalo 13 významnějších tiskáren, opakovaně jen Legiografie a Lidová knihtiskárna A. Němec v Praze, V. Vokolek a syn v Pardubicích a Jos. B. Zápotočný v Rokycanech.