Symposion, knihy nové doby

Edice soudobé původní i přeložené tvorby v Praze na Vinohradech

Působnost 1898–1914

Edici založil a vydával Hugo Kosterka (* 1867 Valašské Meziříčí, † 1956 Praha). Absolvoval gymnázium v rodišti (maturita 1886) a právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1890). Pak byl poštovním úředníkem, po 1918 vrchním účetním radou ministerstva pošt, 1929 odešel do penze. Celoživotně překládal z němčiny, italštiny, angličtiny, francouzštiny, španělštiny, portugalštiny a chorvatštiny, především však z norštiny, dánštiny a švédštiny. Jako propagátor skandinávských literatur uplatnil své překlady prací severských autorů i komentáře k nim v amatérských programových edicích (Vzdělávací bibliotéka Karla Stanislava Sokola, Moderní bibliotéka K. H. Hilara, Knihy dobrých autorů Kamilly Neumannové aj.) i v oficiálních komerčních nakladatelstvích. Organizačně působil v literárním odboru Umělecké besedy a v Kruhu českých spisovatelů. 1894 spolu s Arnoštem Procházkou, Jiřím Karáskem a dalšími spoluzakládal vydavatelské družstvo Moderní revue jako publikační základu dekadentně symbolistní skupiny mladých umělců. Svými náměty spoluformoval program časopisu Moderní revue i přidružené Knihovny Moderní revue, přičemž 1899–1901 byl i vydavatelem časopisu a edice, než je do své režie převzal jejich redaktor Arnošt Procházka.

Vyšlo cca 40 titulů. – 1897–1898 se Kosterka podílel na vydávání periodika Sborník pro filosofii, mystiku a okkultismus (red. Hynek Tichý) a jako jeho administrátor vydal ve své edici Knihovna pro filosofii, mystiku a okkultismus (1898) knižně přílohy časopisu (okultistický slovníček a filozofickou prózu Ernesta Helloa). Souběžně založil žánrově nevyhraněnou edici Symposion, knihy nové doby (1898–1914), která programově rozšiřovala publikační základnu autorského okruhu Moderní revue. Původní prózy (Antonín Sova, Karel Kamínek, Jan z Wojkowicz, Hanuš Jelínek), drama (Viktor Dyk), verše (Emanuel z Lešehradu, Otakar Theer, Otokar Březina), eseje a studie (Otokar Březina, Miloš Marten, Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic) doplnily překlady z dánštiny (Viggo Stuckenberg, Sophus Michäelis, Sören Kierkegaard), angličtiny (Oscar Wilde, H. G. Wells, Edgar Allan Poe, John Ruskin), italštiny (Scipio Sighele) a francouzštiny (Charles Baudelaire, Paul Lafargue, Josephin Péladan, Henri de Régnier a Jules Barbey d´Aurevilly), na nichž se kromě Huga Kosterky podíleli Stanislav K. Neumann, Arnošt Procházka (i pseud. Leopold Pudlač) a Jiří Živný (i pseud. Jiří Almar, V. Jiřík). Spisy Jiřího Karáska ze Lvovic, které začaly vycházet v rámci Symposionu, přešly dalšími svazky do spřízněných edic Čeští autoři Kamilly Neumannové (>LČL 2, s. 516–518) a Moderní bibliotéka K. H. Hilara a do Karáskova nakladatelství Thyrsus. Deutsche Serie (1901), rozšiřující edici o německou tvorbu v originále, po úvodním svazku (prózy Paula Leppina) nepokračovala, hudebninu Písně Karla Moora (1902) převzalo po 1. sešitu (partitury klavírních skladeb na texty Jiřího Karmína, Karla Hlaváčka a Jiřího Karáska ze Lvovic) hudební nakladatelství Em. Wetzler. S postupným útlumem produkce poskytl Kosterka formální nakladatelské krytí i titulům, jejichž vydání si zaplatili autoři. Kněz Jakub Deml zařadil do edice svůj překlad (Svaté Hildegardy Cestyvěz, 1911), aby se vyhnul potížím s církevními úřady, obsahem i výtvarným řešením (výzdoba Viktor Knorr, úprava a tisk Kryl a Scotti v Novém Jičíně) však kniha patří mezi tisky Demlova nákladu. S profilem edice se zcela míjejí bizarní próza Karla Chr. Lisky a verše semilského básníka Josefa Sudka, vydané zřejmě rovněž na náklady autorů. – Vnější úprava publikací reflektovala nejnovější tendence v knižní úpravě, nenásledovala však amatérské typografické experimenty Arnošta Procházky v Knihovně Moderní revue. Výzdoba těžila z výtvarných prací spolupracovníků Moderní revue (Karel Hlaváček, Hanuš Hackenschmied, Bořivoj Hnátek, Stanislav K. Neumann, František Bílek, Zdenka Braunerová), obálkou a výzdobou dále přispěli Ferdinand Krombholz a Alois Kalvoda, ilustracemi Jan Šír. Autorské celky uvnitř edice (Spisy Jiřího Karáska ze Lvovic, svazky básní Otokara Březiny) spojovalo shodné grafické řešení. Tisk zajišťovaly pražské tiskárny Emanuel Stivín, Dělnická knihtiskárna, Albert Malíř, Ladislav Grund a J. Skalák a spol., hudebninu vytiskla firma V. Kotrba.

1921–1949 působilo v Praze bez návaznosti na Kosterkovu edici stejnojmenné nakladatelství Symposion (> LČL 4, s. 502–505), které založil a vedl zubní lékař Rudolf Škeřík.

Dokumentace: Symposion, knihy nové doby (soupis), in Moderní revue 1894–1925 (1995), s. 371.

Literatura a prameny: A. N. [Arne Novák]: Lidové noviny 9. 4. 1927; Jiří Karásek ze Lvovic: Hugo Kosterka, Lumír 54, 1927/1928, s. 213–214, [knižně] Vzpomínky (1994), s. 201–203; A. N. [Arne Novák]: Hugo Kosterka sedmdesátníkem, Lidové noviny 9. 4 1937; Gd [Jan Gotthard]: Hugo Kosterka – sedmdesátipětiletý, Knihkupec a nakladatel 4, 1942, s. 115–116; Hanuš Jelínek: Zahučaly lesy (1947), s. 267; [Kamill] Resler: Hugo Kosterka zemřel, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1956, č. 4, s. 3–4; jm [Jaroslav Med]: Hugo Kosterka, Lexikon české literatury 2 (1993), s. 872–873; Aleš Zach: Edice družiny Moderní revue, in Moderní revue 1894–1925 (1995), s. 227–231. ■ Karol Bílek: Hugo Kosterka [Soupis fondu LA PNP] (1975), 26 s.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 28.02.2021 21:55