Symposion, knihy nové doby

Edice soudobé původní i přeložené tvorby v Praze na Vinohradech

Působnost 1898–1914

Edici založil a vydával Hugo Kosterka (* 1867 Valašské Meziříčí, † 1956 Praha). Absolvoval gymnázium v rodišti (maturita 1886) a právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1890). Pak byl poštovním úředníkem, po 1918 vrchním účetním radou ministerstva pošt, 1929 odešel do penze. Celoživotně překládal z němčiny, italštiny, angličtiny, francouzštiny, španělštiny, portugalštiny a chorvatštiny, především však z norštiny, dánštiny a švédštiny. Jako propagátor skandinávských literatur uplatnil své překlady prací severských autorů i komentáře k nim v amatérských programových edicích (Vzdělávací bibliotéka Karla Stanislava Sokola, Moderní bibliotéka K. H. Hilara, Knihy dobrých autorů Kamilly Neumannové aj.) i v oficiálních komerčních nakladatelstvích. Organizačně působil v literárním odboru Umělecké besedy a v Kruhu českých spisovatelů. 1894 spolu s Arnoštem Procházkou, Jiřím Karáskem a dalšími spoluzakládal vydavatelské družstvo Moderní revue jako publikační základu dekadentně symbolistní skupiny mladých umělců. Svými náměty spoluformoval program časopisu Moderní revue i přidružené Knihovny Moderní revue, přičemž 1899–1901 byl i vydavatelem časopisu a edice, než je do své režie převzal jejich redaktor Arnošt Procházka.

Vyšlo cca 40 titulů. – 1897–1898 se Kosterka podílel na vydávání periodika Sborník pro filosofii, mystiku a okkultismus (red. Hynek Tichý) a jako jeho administrátor vydal ve své edici Knihovna pro filosofii, mystiku a okkultismus (1898) knižně přílohy časopisu (okultistický slovníček a filozofickou prózu Ernesta Helloa). Souběžně založil žánrově nevyhraněnou edici Symposion, knihy nové doby (1898–1914), která programově rozšiřovala publikační základnu autorského okruhu Moderní revue. Původní prózy (Antonín Sova, Karel Kamínek, Jan z Wojkowicz, Hanuš Jelínek), drama (Viktor Dyk), verše (Emanuel z Lešehradu, Otakar Theer, Otokar Březina), eseje a studie (Otokar Březina, Miloš Marten, Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic) doplnily překlady z dánštiny (Viggo Stuckenberg, Sophus Michäelis, Sören Kierkegaard), angličtiny (Oscar Wilde, H. G. Wells, Edgar Allan Poe, John Ruskin), italštiny (Scipio Sighele) a francouzštiny (Charles Baudelaire, Paul Lafargue, Josephin Péladan, Henri de Régnier a Jules Barbey d´Aurevilly), na nichž se kromě Huga Kosterky podíleli Stanislav K. Neumann, Arnošt Procházka (i pseud. Leopold Pudlač) a Jiří Živný (i pseud. Jiří Almar, V. Jiřík). Spisy Jiřího Karáska ze Lvovic, které začaly vycházet v rámci Symposionu, přešly dalšími svazky do spřízněných edic Čeští autoři Kamilly Neumannové (>LČL 2, s. 516–518) a Moderní bibliotéka K. H. Hilara a do Karáskova nakladatelství Thyrsus. Deutsche Serie (1901), rozšiřující edici o německou tvorbu v originále, po úvodním svazku (prózy Paula Leppina) nepokračovala, hudebninu Písně Karla Moora (1902) převzalo po 1. sešitu (partitury klavírních skladeb na texty Jiřího Karmína, Karla Hlaváčka a Jiřího Karáska ze Lvovic) hudební nakladatelství Em. Wetzler. Rovněž Spisy E. A. Poea (1902–1903) v Symposionu zůstaly torzem, ale další autorova díla uplatnil jejich překladatel Jiří Živný později v Knihách dobrých autorů Kamilly Neumannové. S postupným útlumem produkce poskytl Kosterka formální nakladatelské krytí i titulům, jejichž vydání si zaplatili autoři. Kněz Jakub Deml zařadil do edice svůj překlad (Svaté Hildegardy Cestyvěz, 1911), aby se vyhnul potížím s církevními úřady, obsahem i výtvarným řešením (výzdoba Viktor Knorr, úprava a tisk Kryl a Scotti v Novém Jičíně) však kniha patří mezi tisky Demlova nákladu. S profilem edice se zcela míjejí bizarní próza Karla Chr. Lisky a verše semilského básníka Josefa Sudka, vydané zřejmě rovněž na náklady autorů. – Vnější úprava publikací reflektovala nejnovější tendence v knižní úpravě, nenásledovala však amatérské typografické experimenty Arnošta Procházky v Knihovně Moderní revue. Výzdoba těžila z výtvarných prací spolupracovníků Moderní revue (Karel Hlaváček, Hanuš Hackenschmied, Bořivoj Hnátek, Stanislav K. Neumann, František Bílek, Zdenka Braunerová), obálkou a výzdobou dále přispěli Ferdinand Krombholz a Alois Kalvoda, ilustracemi Jan Šír. Autorské celky uvnitř edice (Spisy Jiřího Karáska ze Lvovic a E. A. Poea, svazky básní Otokara Březiny) spojovalo vždy shodné grafické řešení. Tisk zajišťovaly pražské tiskárny Emanuel Stivín, Dělnická knihtiskárna, Albert Malíř, Ladislav Grund a J. Skalák a spol., hudebninu vytiskla firma V. Kotrba.

1921–1949 působilo v Praze bez návaznosti na Kosterkovu edici stejnojmenné nakladatelství Symposion (> LČL 4, s. 502–505), které založil a vedl zubní lékař Rudolf Škeřík.

Dokumentace: Symposion, knihy nové doby (soupis), in Moderní revue 1894–1925 (1995), s. 371.

Literatura a prameny: A. N. [Arne Novák]: Lidové noviny 9. 4. 1927; Jiří Karásek ze Lvovic: Hugo Kosterka, Lumír 54, 1927/1928, s. 213–214, [knižně] Vzpomínky (1994), s. 201–203; A. N. [Arne Novák]: Hugo Kosterka sedmdesátníkem, Lidové noviny 9. 4 1937; Gd [Jan Gotthard]: Hugo Kosterka – sedmdesátipětiletý, Knihkupec a nakladatel 4, 1942, s. 115–116; Hanuš Jelínek: Zahučaly lesy (1947), s. 267; [Kamill] Resler: Hugo Kosterka zemřel, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1956, č. 4, s. 3–4; jm [Jaroslav Med]: Hugo Kosterka, Lexikon české literatury 2 (1993), s. 872–873; Aleš Zach: Edice družiny Moderní revue, in Moderní revue 1894–1925 (1995), s. 227–231. ■ Karol Bílek: Hugo Kosterka [Soupis fondu LA PNP] (1975), 26 s.

Související osobnosti

Působiště

Praha

Obrazová dokumentace

Heslo bylo naposledy změněno 03.07.2021 23:10